duše píšeLenka Žáková

10. V očekávání... apokalypsy? - román Cestou na dno duše

Publikováno 22.03.2018 v 19:53 v kategorii Cestou na dno duše - román, přečteno: 29x

Byla to opravdu hodně zvláštní doba. Nejen proto, že jsem cítila Nickovy pocity. Byl podzim roku 2012 a celý svět už delší dobu spekuloval o tom, co se stane onoho 21.12., tedy v den, kdy končil mayský kalendář. Nastane konec světa? Navštíví nás mimozemšťané a vezmou si některé z nás s sebou na svou planetu? Nebo se nestane vůbec nic? Jedna z představ apokalypsy byla taková, že přijde nějaká velká katastrofa a nastane něco jako nová doba ledová. Lidé přijdou o všechny své vymoženosti moderní doby, v první řadě o elektrickou energii. Přestanou fungovat satelity, počítače, svět bude ochromen, bez komunikace, na kterou byl zvyklý. Začne váznout zásobování, budou docházet potraviny, léky... Hrozná představa. Pomalu bychom začali vymírat od těch ´nejslabších článků´. A ti silnější z nás by tomu museli přihlížet. Vážně dokonale katastrofický scénář.

Malá ´ochutnávka ´se předvedla už koncem října.

Byla jsem zrovna u jedné kamarádky na návštěvě. Pohodově jsme si povídaly... když vtom najednou jsem v sobě ucítila strašné leknutí následované stupňující se hrůzou a bezradným zoufalstvím. Já sama jsem ale byla naprosto v pohodě. Okamžitě mi došlo, že je to Nick. Snažila jsem se ho uklidnit, prostě jen poslat klid a sílu, aniž by si má kamarádka všimla, že se něco děje. Zvláštní pocit, dělat takhle dvě věci najednou – na jednu stranu být tady v příjemném hovoru a zároveň vnitřně někoho jiného na dálku uklidňovat a povzbuzovat. Ale zvládla jsem to obdivuhodně dobře. Zkoušela jsem se Nicka zeptat, co se děje, ale připadal mi úplně mimo, pohlcený nějakou hroznou událostí.

Vysvětlení přišlo o pár hodin později. Ve večerních zprávách ohlásili, že na jednom místě v USA udeřil hurikán. Celá oblast zůstala následujících několik dní bez proudu. Nick měl na tomhle místě příbuzné a známé. Proto byl tedy tak vyděšený...

Nebyla jsem si jistá, co si mám osobně myslet, respektive co mám čekat od toho ´osudného´ 21. prosince. Ale necítila jsem žádné vnitřní obavy, žádný strach. Měla jsem pocit, že se nic tak strašného nestane. A tak jsem doufala, že mě ani tentokrát moje intuice nezklame.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?