duše píšeLenka Žáková

3. V těsném propojení se ´starou láskou´ - román Cestou na dno duše

Publikováno 27.03.2017 v 08:18 v kategorii Cestou na dno duše - román, přečteno: 55x

Gábina intuitivně zjišťuje, kdo je onen člověk, na kterého se začíná "napojovat". Paní Vagnerová jí domněnku potvrzuje a dodává další informace pomocí tarotových karet a automatické kresby čaker.
„Tak, konečně jsem ji dopsala,“ povzdechla jsem si radostně. Moje první knížka, příběh, který jsem začala psát už někdy v pubertě, byl dokončený a upravený k mé plné spokojenosti. Dala jsem do něj vše, co jsem chtěla. Teď, po těch patnácti letech, se dočkal svého absolutního zrození.
„Hm, ale co teď?“ přemýšlela jsem. Psaní mě natolik naplňovalo, že jsem nehodlala přestat. 
Vzpomněla jsem si na další svoje nedokončené ´dítě´. 
„Jo, tak tohle jsem psala na motivy té klučičí skupiny, co nás tenkrát s Ivetou tolik okouzlila. Tak se na ni kouknu. A možná bych si měla tuhle hudební skupinu najít na youtube a pustit si jejich písničky. To mi navodí onu atmosféru té doby...“ 
Jak jsem se rozhodla, tak jsem učinila. A ejhle – zjistila jsem, že kluci ´žili´ dál na hudební scéně, ačkoli já už je od určité doby přestala sledovat. Přišlo manželství, děti, prostě naprosto jiné životní radosti a starosti. 
„A copak ten můj tehdejší miláček? Nick se jmenoval. Aha, dal se ještě navíc na sólovou dráhu...“ 
Pod jednou písničkou té skupiny se mi objevil klip k jedné Nickově sólové písničce. Tak jsem si ji prostě pustila. Sledovala jsem ten klip, toho muže v něm a najednou ve mně začal vzrůstat pocit jistoty... 
„Bože, to je on!“ vydechla jsem přiškrceným hlasem. „To snad není možný...“
 Intuice mi však naprosto jasně říkala: „Holka, to je ten chlápek, kterého teď začínáš cítit. Nepochybuj. Čas tě stejně přesvědčí.“

„To je prostě šílený! Byla jsem do něho platonicky zamilovaná, když mi bylo... čtrnáct. Bylo to zvláštně silné... Pak jsem potkala Honzu. A když jsem ho poprvé uviděla, věděla jsem, že je to člověk, se kterým budu... žít. Vlastně je mu tak strašně vzhledově podobný!“ vyprávěla jsem fascinovaně paní Vagnerové. „A teď, po tolika letech, se stane tohle! To je na mě trochu moc hustýýý!“ 
„Koukneme se na to pomocí karet a tak,“ navrhla mi. „Uvidíme, co se nám podaří zjistit.“ 
„To bych Vám byla strašně vděčná,“ kývla jsem pořád trochu rozhozeně.
„Co třeba tenhle pátek?“ 
„Super! Moc děkuju!“

A tak jsme se sešly a zeptaly se tarotových karet, co a jak. 
Nejdřív mi potvrdily, že je to opravdu Nick. Když jsem se zeptala, jak to dopadne, tak mi vyšla karta Svět. To znamená dokončení, uzavření nějaké události a že všechno dobře dopadne. Pak mi ale ještě paní Vagnerová ´vyvěštila´, že to bude probíhat trochu jinak, než očekávám. To jsem v tu chvíli nechápala. 
„A jak to dopadne pro něho?“ napadlo mě. 
„Soud. To znamená, že se bude muset v něčem rozhodnout, něco důležitého udělat... A že i když mu to bude připadat strašně těžké, nakonec v tom objeví skrytou krásu, to kouzlo... Počkej, ještě vás namaluju,“ navrhla paní Vagnerová, vytáhla pastelky a začala malovat barevné oblouky. Podle nich mi pak objasnila, jak jsem na tom vnitřně po různých stránkách. 
„Hmmm, máš obrovskou intuici a taky boží ochranu... Nádhera. Napojení na universum taky dost velké... Hmotná stránka pro tebe není důležitá... Ostatní oblasti máš v normě. Pohoda. Některé oblasti se stále mění, ale ta intuice, boží ochrana a napojení na universum bývají docela stabilní.“ 
„A co on?“ vybídla jsem ji dychtivě. 
„Ten tam má obrovskou... zlost! Něco ho děsně štve. Není to momentální stav, prostě ho něco užírá, jsou v něm nashromážděné nějaké negativní emoce...“ 
„Páni, tak to se mám asi na co těšit, co?“ zašklebila jsem se. 
„No jo, to už si musí, hoch, nějak vyřešit. Nebude to žádná sranda – má tady nějakou nemoc... Řekla bych, že se to týká srdce...“ 
„No nazdar,“ obrátila jsem oči vsloup. 
„Víš co, ještě uděláme energetickou spirálu v čakrách. A jak na sebe působíte,“ kývla zapáleně. „Hned se na to podíváme.“ Páni, to jsou mi ale schopnosti... pomyslela jsem si okouzleně. Z našich dřívějších rozhovorů jsem věděla, že se paní Vagnerová takhle ´otevřela´ po smrti svého syna. Něco takového člověka pořádně poznamená. Ale může se rozhodnout, jestli se nechá srazit nebo se jakoby transformuje, otevře duchovnímu světu, kde je ta pravá náplast, lék na všechno. Když tohle dokáže, může tolik získat... 
„Podívej se, propojujete se skoro na všech čakrách kromě první a třetí. První je o stabilitě, o základu fyzického světa. Třetí je o vůli, síle. Na těchto rovinách na sebe nepůsobíte. Zato na druhé - vztahové, čtvrté - srdeční, páté - komunikační, šesté - třetího oka - intuice, i na sedmé – nejvyšší, která napojuje na duchovní svět, ano.“ 
„A co to přesně znamená, že se na těchhle místech energeticky propojujeme?“ optala jsem se zvědavě. 
„Prostě se v těchto oblastech pokoušíte o kontakt. Můžete se vzájemně ovlivňovat, až ovládat, ale stejně tak i posílat energii dané čakry, podporovat se navzájem,“ vysvětlila mi. 
„Mám z toho pocit, že se teď hlavně ´oťukáváme´,“ napadlo mě najednou. 
„To bude ono.“ 
„Právě takhle nejspíš funguje intuice, že jo?“ zamyslela jsem se znovu. „Prostě mě najednou ´něco napadne´. Odpověď, která nepochází z mozku, rozumu...“ 
„Jojo, jen to umět správně rozpoznat. Nejsme pokaždé tak jasně napojeni,“ dodala paní Vagnerová. 
„No, holt budu muset být trpělivá a nechat tomu volný průběh. Aspoň ta karta Svět mě uklidnila, že to dobře dopadne. I když i to je relativní...“


Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?