duše píšeLenka Žáková

57. Já jsem ty a ty jsi já...

Publikováno 18.10.2016 v 19:13 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 39x

A přišlo loučení. Ještě krutější než to první.

Vím, že to zní od chlapa hrozně, ale já fakt netuším, jak to teď budu zvládat,” šeptal mi Keith do ucha při posledním obejmutí.

Ale jdi, přeháníš. Věř si trochu, věř víc v nás dva,” snažila jsem se v něm probudit pocit vyrovnanosti.

To je fakt ironie. Čekal bych, že budu já pro tebe oporou, a přitom...” Hlas se mu zlomil dojetím.

Je to oboustranné, věř mi. Každý těžký i krásný okamžik teď budeme moci prožívat s vědomím, že v tom nejsme sami. Sice ne vždycky zrovna fyzicky, ale vnitřně ano – a to je nejdůležitější,” ujišťovala jsem ho hluboce přesvědčená o této pravdě.

Ano, to je nádherný pocit, nebýt už nikdy osamělý...” hlesl. Pak jsme se naposledy políbili. “Miluju tě, Niky, a proto budu čekat... na ten den, na tu chvíli, od které už budeme moci být spolu i fyzicky.”

Taky tě miluju, Keithe. Všechno to zvládneme, nepochybuju,” odpověděla jsem upřímně.

Pak jsem se ještě objala a rozloučila s Brianem, Colinem a Sashou. Brian se na mě šťastně a povzbudivně usmál. Colin se taky tvářil spokojeně. Sashovo objetí bylo tak zvláštně vřelejší a pevnější... V jeho očích jsem zahlédla plamínky nové naděje.

Hotová mučírna,” poznamenala do ticha Rika, když už jsme seděly ve vlaku a vzdalovaly se od našich milovaných.

Ještě že nejedeme hned domů a máme aspoň trochu času navíc, abychom se psychicky daly jakš takš do rychtyku,” ocenila Zora ten fakt, že jsme mířily k její tetě, kde jsme měly strávit sobotní noc.

Velké díky za to,” přidala jsem se. “Takhle pěkně pospolu se srovnáme mnohem líp.”

Holky, budu vám dělat terapeuta,” nabídla se velkoryse Míša. “Já jsem v podstatě jediná bez traumatu.”

Podařilo se jí nás v tu těžkou chvíli rozesmát, za což jsme jí byly velmi vděčné.

Super! Terapie začíná velmi slibně! Úspěch je tedy zaručen!” libovala si Míša.

Máš pravdu, sranda a smích jsou vážně ten nejlepší lék snad na cokoli,” přitakala jí Rika vesele. “A jestli mohu jít vhodným příkladem, tak snad ani truchlit nehodlám. Vždyť si ty naše miláčky vezeme ve svých srdíčkách komplet pěkně celý!”

Vidím, že sis neopomenula vzít s sebou i tu nejvtipnější Brianovu část,” podotkla jsem trefně a holky hned vyprskly smíchy.

S tímhle přístupem bychom mohly přečkat tu nejtěžší počáteční fázi, a pak... To vážnější téma si necháme na později,” navrhla Rika a koukla přitom na mě a Míšu.

Jsem v pohodě,” prohlásily jsme s Míšou sborově a sehranně přitom obě stejně mávly rukou.

Že vám to není blbý,” kroutila hlavou naoko pohoršeně Zora. “Tuhle scénku jste si teda uměly natrénovat do všech detailů.”

Opět hlasitý smích! Až jsme nabyly obav, že bychom svým chováním mohly pohoršit spolucestující. No, naštěstí nikdo nepocítil potřebu přijít nás usměrnit. A tak jsme šly do sebe a udělaly to samy dobrovolně. Jsme totiž v podstatě docela hodná děvčata. Jen s námi občas trochu víc cloumají upřímné pocity. Ale takové slabé chvilky má občas každý... člověk.





Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?