duše píšeLenka Žáková

69. Touha a Prozření - román Ve spirále osudu

Publikováno 01.11.2016 v 12:40 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 41x

Ta poslední veršovaná slova řekl Keith opravdu v češtině. Později mi přiznal, že je dával dohromady pěkně dlouho a konzultoval se Soňou, která nás provázela na jejich koncertě tady v Česku. Ale stálo to zato.

Keith ze mě nespouštěl svůj zamilovaný pohled. Po nekonečně dlouhé době tiše pronesl: “Záříš jako ta nejjasnější hvězda, miláčku! Můžu doufat, že je to díky těm veršům...?”

Ano, byla jsem z jeho slov jako na růžovém obláčku - rozněžnělá, dojatá... Zářila jsem. Láskou a štěstím.

Vášnivě jsem mu zašeptala do ucha. “Ano, zářím díky tobě a pro tebe...”

V tomto harmonickém rozpoložení jsme se vrátili asi po hodině na chatu.

Copak, vy dvě hrdličky? By se člověk vedle vás mohl hnedle opalovat, jak svítíte,” smála se na nás Míša a bylo na ní vidět, jak je z nás upřímně nadšená.

No jo, taková příjemná procházka dokáže s člověkem udělat úplné divy! Asi bych se měl jít taky projít!” pronesl trochu rýpavě Sasha.

Jo, to bys mohl! Třeba bys chytil lepší barvu a taky náladu,” vrátil mu to Keith okamžitě.

Tak už nechme toho přátelského popichování,” ukončila jsem tu jejich malou slovní přestřelku a hned vyzvala Keitha: “Pojď, jdeme se převlíct. Hned jsme zpátky, lidi! Tak ať vás zatím ta dobrá nálada neopustí!”

Ten Sasha mě tak...” syčel cestou nahoru Keith.

Nenech se vyprovokovat, prosím tě. Nechci se nikoho zastávat, ale zkus se vžít do jeho pocitů. Nemá to jednoduché, tak ho, prosím, zkus brát s nadhledem. Taky bych byla nerada příčinou nějakých vašich rozvratů ve skupině,” svěřila jsem se mu se svými obavami.

Neboj, dokážeme se chovat profesionálně. Teda aspoň doufám...” pokusil se mě ujistit, ale moc mu to nešlo. “Nejtěžší to je, když nás musí vidět spolu, to ho chápu...”

Hlavně tě moc prosím, ovládej se, jak jen to půjde. Mám takový pocit, že to ještě nějakou dobu nebude vůbec jednoduché...” požádala jsem ho. Tiše pokýval hlavou. Věděla jsem, že mu na tom taky moc záleží a bude se opravdu snažit.

Odpoledne všichni vyrazili na lyže, jen my s Keithem jsme zůstali na chatě.

Něco jsem ti přinesl,” podal mi popsaný list papíru. Byly tam i noty.

Páni, to je ta tvá písnička?” přijala jsem ho s nadšeným očekáváním. “Můžu si to hned přečíst?”

S úsměvem přikývl.

Toužím...

Toužím po tvé stálé přítomnosti...

Ať už jsi fyzicky blízká či vzdálená,

srdcem mě provázíš na každém kroku.

Jsi moje duše spřízněná.

Toužím tě utišit,

když pláčeš dojetím,

na tvé tváři jen slzy štěstí smí se třpytit.

Toužím ti podat ruku svou na pomoc,

ještě však raději k pohlazení.

Něžným svým dotykem uzdravit rány tvé,

tak jako ty sama jsi pro mě uzdravením.

Ref.: Touha je ta mocná síla,

co žene mé srdce dál,

zvedla mě ze dna,

dala novou naději a cíl.

A již vím,

že tvá láska je má naděje, můj cíl.

Dáváš mému životu smysl,

vedeš mou duši k dokonalosti.

Toužím tě políbit

na tvé rty stvořené k líbání,

cítit, jak plamen vášně

tak tiše v nás zaplane.

Toužím tvé srdce do svých dlaní vzít

a splnit si nejkrásnější přání.

Zastavit čas

a navždy žít ten jediný, jedinečný

okamžik souznění, lásky a harmonie.

Toužím s tebou splynout

v jednu nádhernou zářící hvězdu lásky

na nebi našeho života...

Ref.: Touha je...

Je fakt skvělá! Hádám, že hudba k ní bude stejně dokonalá,” ocenila jsem jeho text.

Víš, mám pocit, jakobych to ani nepsal já! Je to, jakoby mi to snad někdo přímo nadiktoval – tak snadno se mi to tvořilo,” svěřil se mi se svými zvláštními pocity.

Ten samý pocit jsem měla taky, když jsem psala tu báseň o lásce. Zamilovaný člověk je prostě tak nádherně naladěný na tu správnou inspiraci... Kdo zažije, pochopí, že slovy se to těžko vysvětluje,” souhlasila jsem s ním.

Tak abych ti dal přečíst ještě tu druhou, co říkáš?” překvapil mě dalším listem papíru.

Vau, tak to si nechám líbit! Dvojitá dávka romantiky...”

Znovu jsem se začetla...

Mé prozření

Žil jsem svůj život,

a přesto jsem byl uvnitř mrtvý...

Neznal jsem hloubku citu,

neznal jsem výšiny vášně,

všechno bylo jen šedivé.

Ta prázdnota se odrážela v mých očích...

Ref.: Ale teď...

potkal jsem tebe,

tak barevnou bytost,

zářící všemi odstíny pocitů,

které jsem dříve znal jen ze slov,

však nikdy nebyl schopen prožít...

A konečně cítím všechno tak opravdově,

naplno, to dobré i to těžké.

S tebou létám i padám,

stále znovu vstávám

a ničeho nelituji!

Když přichází bolest,

jsem za ni vděčný,

za to poselství, co mi přináší.

Říká mi: “Něco jsi nezvládl,

proto jsem tady.

Tak přijmi mě a poznej moji cenu!”

A já ji přijímám,

nacházím v ní smysl

a znovu prožívám tu euforii,

ten úžasný pocit,

že jsem, že cítím, že žiji!

Ref.: Protože potkal jsem tebe...

Tak jsem poznal to tajemství,

jaká je to hloupost, bát se pocitů.

Již nemám strach z bolesti, utrpení,

neboť bez nich bych nepoznal jejich protiklady -

bezmezné štěstí, lásku a naději.

Dva protipóly prochází našimi životy vždy ruku v ruce,

neboť jen takto můžeme ocenit sílu a smysl každého z nich.

Nyní mé srdce zpívá píseň vděčnosti,

že jsi mi pomohla vstát z mrtvých

a ukázala mi Život v těch nejpestřejších barvách.

Mé oči teď jiskří jak jasná noční obloha.

Neřekla jsem vůbec nic. I mé oči byly plné jiskřiček a plamínků... lásky a dojetí. A Keith v nich viděl všechno, co jsem chtěla říct. A rozuměl – i beze slov.




Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?