duše píšeLenka Žáková

76. (Ne)Kompletní... - román Ve spirále osudu

Publikováno 06.12.2016 v 11:49 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 37x

“Ach jo, vůbec se mi z té postele nechce vylízat...” ozval se Keith a trochu drsně mě tím probral z euforického usínání v jeho objetí.
“A musíme někam?” optala jsem se ještě napůl ukolébaná. 
“Ano, miláčku...” odpověděl. “Ještě mám pro tebe překvapení.”
 “Překvapení?” To slovo mě docela probudilo. 
“Hmmm...” zavrněl chlácholivě. 
“Tys věděl, že tohle slovo mě nenechá chladnou, viď?” zeptala jsem se podezíravě. 
“Jooo, prostě vím, co tě dokáže vzrušit...” provokoval dál.
 “Tak o tom už nepochybuju,” souhlasila jsem stejným tónem. 
Zatvářil se překvapeně a zároveň pobaveně. “Jestli ty mě někdy přestaneš překvapovat...” 
“To neřeš, o překvapení jsi začal ty,” připomněla jsem mu. Jako odpověď zazvonil jeho mobil. 
“Dobře, hned to napravíme,” slíbil komusi do telefonu a zavěsil. Se smíchem pak zakroutil hlavou: “Brian vzkazuje, že jsou na cestě a opravdu ocení, když jim přijdeme otevřít oblečení.”
 “Cože? Ten je ale...” rozesmála jsem se taky. “A co že se teda bude dít, miláčku?” 
“Vyskoč z postele, čeká nás přivítací zahradní párty!” zahlaholil a stáhl ze mě přikrývku. 
“Hej!” zaječela jsem. 
“Snad ti není zima? Moc rád bych tě zahřál, ale Brian by byl schopný vykopnout dveře nebo sem vlézt oknem, když jim nepřijdeme zavčas otevřít,” omlouval se mi a tvářil se fakt nešťastně.
 “Stačí, když mi pro tentokrát aspoň podáš oblečení,” navrhla jsem s klidem. 
Sotva jsme se oblékli, ozval se domovní zvonek. 
“Není ten Brian taky tak trochu jasnovidec?” zašklebil se Keith a šel otevřít.
 “Zdááár! Dlouho jsme se neviděli, není-liž pravda?” prohlásil Brian a spiklenecky zaházel obočím. Za jeho zády se chechtala Rika a právě přijel taky Colin se Zorou. 
“Ták, a jsme všichni,” řekl spokojeně Keith a vedl nás všechny přes dům na zahradu. Teprve teď jsem si všimla velké pergoly celé obrostlé břečťanem. 
“Páni, jaktože jsem ji předtím neviděla? Ani zvrchu z balkonu...” nechápala jsem. 
“Vždyť tak dokonale splývá s tím živoucím okolím...” pokrčila rameny Rika.
 “A hlavně jsem Keitha upozorňoval, že musí odvést tvou pozornost na dostatečně dlouhou dobu, aby sis tohohle místa nevšimla dřív, než ho představíme vám všem třem,” přiznal Brian. 
“Myslím, že jsem tě dokázal zabavit dostatečně dobře a dlouho,” prohlásil vtipně Keith. Všichni se rozesmáli a já zčervenala jako některé ty kytky kolem.
 “Náhodou, my jsme se s Brianem zabavili taky dostatečně dlouho a dobře a vsadím se, že stejným způsobem,” rozhrábla to Rika. A tak jsme se smáli zase o něco déle. 
Pak jsme konečně popostoupili a zjistili, že pergola je zevnitř slavnostně vyzdobená a stůl připravený na náš uvítací večírek. “No, hoši, to teda smekám!” prohlásila Zora obdivně. “To se vám fakt povedlo!” 
“A proč je to zrovna u Keitha?” optala se Rika všetečně. 
“Páč jsme losovali a já vyhrál,” ušklíbl se Keith hrdě. “A budete tu taky spát, protože abstinenti tady dneska nefrčí.” 
“Není důvod protestovat,” přitakal Colin a my ostatní souhlasně přikyvovali. 
“Takže jako pořádný start tu máme chlazené šampáňo!” oznámil nám Keith. “Jdu pro něj!”
 “Mám jít s tebou?” nabídla jsem se.
 “Jen si tu pěkně sedni a drž mi místo,” zamrkal na mě, dal mi pusu a odběhl. 
Hned se ke mně přimotal Brian. “Sasha tě pozdravuje. Bylo mu blbý přijít. Prý už dneska Keithovu trpělivost vyzkoušel až dost. A že se ti brzo ozve.” Jen jsem mu to odkývala. Bylo to od Sashe rozumné rozhodnutí. 
První večer v Irsku jsme si opravdu báječně užili. A přesto mi tam chyběli. On a moje sestra...

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?