duše píše

„Holky, za pár dní přijede Michal!“ vletěla jsem rozjařeně do pokoje mé sestry, kde se právě s Marikou snažily přijít na to, proč nám jedna pasáž písničky stále neladí. „Fuj, to sem se lekla!“ málem si odplivla Míša na svůj trávově zelený koberec. „No, teď jsem určitě ztratila hlas z takovýho leknutí!“ zhrozila se Marika, chytila se za krk a koulela očima. „Toho se neboj, to je nemožné. Nezakončila jsi ještě tu první fázi,“ otočila… Celý článek ›

A prázdniny ubíhaly jako voda. Jejich slastnou bezstarostnost jsme vyplňovaly snahou o dosažení určité dokonalosti v našem hudebním projevu. Já se navíc dala soukromě do studia psychologie a esoterických věd, tedy především astrologie. Proč? Řekla jsem si, že když už toho tolik vidím o lidských životech, měla bych znát i něco o lidských duších. Časem jsem začala rychleji a rychleji pronikat do hlubokých, bezedných duší těch bytostí, co si tak hrdě… Celý článek ›

Ten den jsem ještě stihla Rice poreferovat o svém dovolenkovém zážitku s Michalem, svých snových objevech a ona mi zase o tom svém užívání kdesi u bábinky za sedmero horami a sedmero řekami. A pak už jsme se mohly pustit do dalších společných objevů. Ovšem začít ještě ten den už nebylo možné. Tak jsme si smluvily schůzku na zítřek... A aby náhodou nestála řeč mezi mnou a Rikou o našich osudech a Osuďácích, tak se mi pro jistotu ještě zdál té noci… Celý článek ›

„No, tak myslím, že je čas vzbudit se z omámení a vyložit si ty jejich písničky po svým. Co ty na to, Riky?“ ozvala jsem se po chvilce oboustranného zamyšlení. Rika sebou trochu škubla a pak nahodila naprosto profesionální grimasu: „No jistě, šéfko! Čekala jsem jen, až tohle řekneš!“ „Tak to je fajn. Zahleď tedy svůj bystrý zrak přímo do tohoto lejstra a sypej ze sebe dojmy. Překládalas to ty, takže už určitě máš trochu víc jasno než já,“… Celý článek ›

„Sasha se hrozně změnil,“ ozvala se po chvilce zamyšleně Rika a podívala se na mě svým ostřížím zrakem. „Tenkrát mi... vlastně nejspíš všem připadal jako ještě docela nevystříbřenej puberťák, ale teď... Myslím, že je už pořád takový, jaký se tenkrát ukázal jenom tobě.“ „Ano, podle toho, co tam říká, je jasné, že přestal skrývat to své citlivé Já,“ dala jsem jí zapravdu, ale nějak jsem neměla chuť se o tom bavit. „Hele,… Celý článek ›

Týden byl v trapu a Rika tady. V ruce třímala srolované cosi a výskala jako nadšený dítě u stromečku s dárkama. „Zdar! Co jako hodláš dělat? Vydáváš se na lov?“ přivítala jsem ji poněkud zvláštní otázkou. Rika se zarazila a zamyslela se: „Co bych jako měla lovit?“ „No, s těma srolovanejma novinama v ruce a jiskrou očekávání v očích jsi mi připomněla bráchu, když se vydává mydlit nebohý muchy po okenních tabulkách a čerstvě vylíčených… Celý článek ›

„Nazdar, Rikouši, tak jak se žije?“ vychrlila jsem do telefonu, jakmile se mi ozval Maričin hlas. „Já žiju, ale tys byla ňák moc dlouho mimo, ne?“ vybafla na mě okamžitě na oplátku. „Sorry, taky jsem potřebovala relax. Odjeli jsme rychle jako blesk, i když rychlost toho taťkova auta tomu rozhodně neodpovídala. Nicméně jsem opět ve svém rodišti a ihned ti to hlásím!“ „Jó, jó, pohov, majorčíku, nebo vás nechám za trest povýšit!“ varovala mě… Celý článek ›

Po přečtení Michalových textů jsem už jen tak sledovala zajímavé okolí, kterým jsme projížděli a díky tomu jsem po chvíli jednoduše suše vytuhla. Jako už tradičně to nemohlo být jen tak. Vyspat se v klídku nebylo možné. Okamžitě připlul na vlnách spánku jeden z těch ohromujících snů skládajících kousek po kousku můj záhadný minulý život. Moje duše se objevila kdesi u staveniště. Po několika amatérských mrknutích mi došlo, že se nejedná o jen… Celý článek ›

Oba texty písniček použité v této kapitole napsal můj táta. Takže díky, taťuldo :) Když jsem ráno dorazila do Michalovy chaty, jeho malá sestřička mi oznámila, že někam odjel a nechal mi vzkaz. Pomalu jsem se šourala zpět probouzejícím se lesem a přemýšlela. Ve vzkazu stálo, že se omlouvá, jak se včera večer zachoval, ale nedokáže se mi teď podívat do očí a omluvit se osobně. Odjel za tím mužem, co kvůli němu ochrnul a věří, že na něho nebudu myslet… Celý článek ›

Dovolená rychle ubíhala, když jsem měla stále po boku člověka, se kterým jsem si měla tolik o čem povídat. Michal mi toho o sobě řekl opravdu moc. Za těch pár dní jsme se stali jeden druhému velice blízkými. Ale bylo to stále jen důvěrné přátelství, ne láska. Tedy alespoň z mé strany. Nastal poslední den před naším odjezdem. Já odjížděla do mé rodné Bíteše a Michal kamsi k Praze. Půjčili jsme si loďku a vyjeli na vodu. Už se začínalo stmívat.… Celý článek ›