duše píše

Seděla jsem na dece jako tvrdé Y a všechny starostlivé otázky o mou osobu jsem odbývala slovy: „Je mi fajn.“ Ve skutečnosti jsem byla naprosto mimo, úplně grogy, pořádně vyvedená z míry. Snažila jsem se vzpamatovat z toho šoku a zahnat všechny ty vtíravé myšlenky začínající slovy ´co kdyby´. Bezúspěšně. Co kdybych tady dneska vůbec nebyla? Co kdybych se s tou holčičkou nesrazila a neměla možnost se jí dotknout? Věděla bych i tak, co se stane? A co… Celý článek ›

Následující den jsme dlouho spali. Teda alespoň většina z nás. Ondra už v osm opruzoval kolem chaty a šmejdil po houbách, které paradoxně jako jídlo nemůže ani cítit. Přiznávám se, že jsem se vzbudila taky už chvíli po osmé a myšlenku jít si ještě na hodinku zalenošit, jsem zavrhla hned poté, co mě tak zaujalo bratříčkovo počínání. Plazil se po stráni za chatou a provokoval čilá ranní ptáčata – mimochodem všichni byli důchodci – tím, že jim… Celý článek ›

Cesta na Vranov byla dlouhá, navíc taťka jezdí rád pomalu, takže jsem měla hafo času přemýšlet o všech těch snech. Všechny své snové zážitky jsem si zapisovala do bloku a teď jsem si ho pročítala a snažila se něco rozpoznat, pochopit. Míša nenápadně nakukovala. „Klidně si to přečti, třeba tě něco napadne,“ zlegalizovala jsem její činění a ponořila se do čtení. Šla jsem svěžím zeleným lesem a vedle mě nějaký kluk. Po chvili jsme vyšli z… Celý článek ›

„Nikolíku, taťulda mi slíbil, že nám přispěje taky ňákejma písničkama! Víš přece, že hraje v kapele a dokonce prej něco i napsal! S takovouhle budeme mít brzo dost písní na celý album!“ přiběhla druhý den odpoledne domů Míša celá rozzářená. „Tys mluvila s taťkou?“ byla moje první, trochu přihlouplá otázka vzhledem k informacím, které mi právě poskytla. „Jo, potkala jsem ho u vody, a tak jsme kecali, co máme v plánu dělat teď o… Celý článek ›

Den nato Rika odjela do Plzně k babičce s myslí zaplněnou těmi novými šokujícími poznatky a já zůstala sama doma uvědomujíc si, že než se má nejlepší kamarádka vrátí, mám před sebou jeden úkol mnohem důležitější, než je jen překlad anglických písní. Po zjištění z předchozího dne bylo mé vědomí přeplněno ohromujícími informacemi. Teď jsem už chápala ta slova, co mi dodala odvahu v té slabé chvíli, kdy jsem si připadala jako ztracená,… Celý článek ›

„Riky, to není jen tak, něco se v tom vašem společném minulém životě nedořešilo. A bude to nejspíš pěkně dojemné drama...“ šeptala jsem čím dál tišeji, protože onen příběh nořící se právě v mé mysli, mi bral dech. Pomalu jsem začínala rozeznávat své vyfantazírované představy od těch skutečných. Tahle patřila do té druhé skupiny... A to mě děsilo. „Je mi jasné, že tys tam působila jako dost důležitý článek,“ podívala se na mě Rika s… Celý článek ›

Někdo zaťukal. Nebudu popisovat, co s námi takové nenadálé vyrušení udělalo, ale dalo mi v tu chvíli docela práci vyloudit na tváři úsměv pro právě vstupující paní Malou. „Dobrý den,“ pípla jsem a chytala dech. „Ahoj, Dominiko,“ usmála se. Pak se obrátila na Mariku s napolo smutným výrazem ve tváři. „Riko, bohužel, právě jsem mluvila s babičkou v Plzni a mám starost o její zdraví. Proto jsem jí nabídla, že za ní na pár dnů odjedeme...“ … Celý článek ›

„Hele, myslím si, že bych se teď neměla nechat unášet svýma zmatenýma emocema a rači se soustředit na vás dva –na tebe a Briana,“ ozvala jsem se po dlouhé chvíli ticha, kdy se mi v hlavě míchalo tisíc vzpomínek, toužebných myšlenek a možností. „Niko, já věřím, že ty taky najdeš toho, s kým jsi si souzená. Musíme se teď soustředit na dvě důležité věci – důležité pro nás obě. Za prvé se s nimi musíme nějak setkat a za druhé musíme… Celý článek ›

„Poď se mnou do města, kouknem, jestli nevyšel zas ňákej časák s článkem o našich Osuďácích!“ ozvalo se mi hned druhý den ráno v telefonu, aniž bych zaslechla jen náznak pozdravu. „Riko, ty seš ale nevychovanec!“ „Máš pravdu, teď mám úplně pocit, jakobych mluvila se svou mamkou,“ zachrochtalo to v mobilu otráveně. „No, tak sorry, znáš mě, jsem takovej příležitostnej puntičkář,“ omlouvala jsem se neupřímně. „Ale už nechme těch… Celý článek ›

Šťourání v Dominičiných snech „Hele, Nikouši, mně pořád leží v hlavě to tvoje automatické psaní. Jsem hrozně zvědavá, jak to funguje. Mohla bys mi to předvést, sím? Třeba se tak dozvíme zase něco nového, co nás posune o kousek dál,“ šla na mě diplomaticky Míša, když jsme se rozhodly nechat se v hudební oblasti na tento den oddechnout. „No, tak co by ne,“ pokrčila jsem rameny. „Stoprocentně se dozvíme zase něco zajímavýho. Tak jestli vám na… Celý článek ›