duše píše

Tomáše probudil pronikavý tlak v hlavě. Otevřel oči a všechno se s ním zatočilo. Seděl a čekal, až ten kolotoč okolo ustane...Konečně,oddechl si po chvíli. Ale pak si musel přiznat další tvrdou pravdu.Tak takhle dlouho mi to ještě nikdy netrvalo... Cítil, že je to signál k tomu, aby si uvědomil, jak blízko je té chvíli, kdy všechno ztratí. Uvědomoval si, že už nemá sílu předstírat, že dokáže ještě žít normálně. Vždyť jak dlouho může trvat, než… Celý článek ›

Už jsme jim dali dost času - jdu je hledat!" vyskočil po půlhodině nečinného čekání dokonale vydeptaný Slávek."Asi máš pravdu. Už je to moc dlouho, taky to dýl nevydržím," souhlasila Regina."Pořád mě nenapadá, co se mohlo Tomášovi tak hroznýho stát!" šílel Patrik."Jo, to já taky nevím, ale jsem si jistej, že to má něco společnýho s tím jeho dnešním zmizením," prohlásil Slávek."Chová se divně," pokrčila rameny Regina."No jo, ale když přijel, tak mně… Celý článek ›

"Fajn, ale kdo bude vyvolávat?" zeptal se s ujetým výrazem ve tváři Slávek, když jsme už všichni seděli kolem stolu s tabulkou, svíčkou a talířkem."Ten, kdo měl největší kecy," vrhla jsem krutý pohled na Patrika."Klidně," pokrčil bohorovně Patrik rameny a začal se svou ´šou´. A to aniž by nás varoval, koho chce ´pozvat´. "Prosíme ducha Napoleona Bonaparte, aby nás poctil svou přítomností!"Úplně vykolejeně jsem vydechla, a pak se šeptem zmohla jen na: "Tos… Celý článek ›

Jsme nádherně pestrobarevné bytosti Má duše se něžně třpytíbarvami všech odstínů,žádný malíř nezachytítu prchavou vidinu.Plamínky radostislunečně zbarvené,víra a nadějehalí se v zelené.Z ryzího tyrkysujak poupě vykveteandělsky nevinnázvídavost dítěte.Nejsladší polibekmé srdce znachoví,když láskou nejčistšíupřímně odpoví.Vášní a touhamirudý žár plane,síly v nás ukrytéctěné i obávané.Ledově modravýoceán bolestízas jenom lásky… Celý článek ›

Jedna hodně romantická jako samo svítání Do ucha šeptám tivášnivá slova,tvář se ti zbarvujedonachova.Jak roztomile sečervenáš,když říkám ti,co pro mě znamenáš.Však pocity přede mnouneschováš.Tiskneme k soběsvoje těla,ústa nám vzrušenímoněměla.Však hluboký pohlednašich očísrdce nám láskourozezvučí.Tváře se vzájemněněžně hladí,horké rty k líbánítolik svádí...A když pak dotknou senaše ústa,touha a vášeň v náspomalu vzrůstá.Jak… Celý článek ›

Tomáš se vrátil na chatu."Kdes byl, člověče?" vyjel na něho hned Slávek."Všechno se brzo dozvíte, ale teď ne, prosím tě. Nechci o tom mluvit," prosil ho."Fajn, my to přežijem, ale co jako hodláš dělat s Lýdií? Myslíš, že si zaslouží, abys ji takhle..." vyčítal mu Slávek, ale držel se neobvykle na uzdě. Tomáš mu připadal hrozně vyčerpaný a tak nějak... zoufalý."Bude první, kdo bude znát pravdu a komu se omluvím," ujišťoval ho."Kdy?""Jen co si dodám… Celý článek ›

Tomáš seděl sklesle na chodbě nemocnice a zbožně pozoroval dveře ordinace, odkud před několika okamžiky vyšel. Výsledky budou znát až za půl hodiny.Půl hodiny - tak dlouho tady nevydržím čekat se svýma děsnýma myšlenkama! naříkal v duchu a začal prohledávat kapsy.Po chvíli nahmátl v levé zadní kapse malý deníček. Vytáhl ho a smutně jím zalistoval.Co teď asi dělá Lýdie? Musí jí být hrozně! Bylo to ode mě pitomý, takhle ji tam nechat v nejistotě...… Celý článek ›

Tahle má být vtipná :D V Jednotě na hmotné úrovni V maličké vesničcev obchodě Jednotyvydělávám „těžký prachy“ :D,jaképak s tím drahoty.Někdy je tu pěkně živo,jindy jak po morové ráně,vyhlížím své zákazníkyznuděně, no, prostě marně.Přesto se tu dějí věci...Regály jsou němí svědci.Vlasy se mi hrůzou ježí,už mi zase prošlo zboží!Chladicí pult špatně mrazí,uzeniny se mi kazí!Jaképak s tím obstrukce,jistí to pes a slepice...Sotva se… Celý článek ›

na duševní úrovni Připadám si jak hvězda spadlá z nebe,co ztratila cestu zpět.Jsem malá buňka velkého celku,však díky tomu celý svět.Jsem dech větru,jsem kapka v moři,jsem sluneční paprsek,co Slunci se dvoří.Jsem vůně květini křídla motýlí,jsem vlnka v potoce, co v řece se rozptýlí.Jsem jasná oblohai temnota před bouří,klid a mír v ovzduší,když hromy se umoudří.Jsem jiskra, plamen,jsem mohutný žár,co mnohokrát popálil,jindy zas něžně hřál.Jsem… Celý článek ›

Ráno jsme se všichni vzbudili až po desáté hodině a byli pořádně otupělí."To jsme tomu teda včera dali, vážení," neodpustil si poznámku Patrik, ale hned nato byl dokonale umlčen, jelikož se praštil o zrádné obložení nad svou postelí."Jako bysme to nevěděli sami dost dobře," ozval se z díry mezi pokoji Slávek. "Dobře mu tak, jen ať rači ještě chrápe.""Musíme vstávat, je skoro jedenáct," hrabala se Regina neobratně z postele."Jdem udělat snídani, vy zatím… Celý článek ›