duše píše

Prvních šest astrologických znamení ve verších První v kruhu Beran stojí,přijme každou výzvu k boji.Když jeho energie začne vřít,prvotí impuls musí mít.Občas zbrkle mačká spoušť,neblahý následek - sežehlá poušť.Druhé znamení máme Býka,není tak tvrdý, jak se říká.Život svůj si užít umí,řeči těla porozumí .)Další jsou Blíženci,se slovy umělci!Jsou vážně všestranní,hrůzu jim nahání,nuda a ticho.Hned hledaj´ východ...A čtvrté znamení… Celý článek ›

Když jsem se probudila, bylo už asi deset hodin, ale Regina a Patrik ještě spali. Vylezla jsem potichu z postele, natáhla na sebe bermudy a tričko a chtěla vyjít z pokoje. Pak jsem se ale zarazila a tichounce se nasoukala do díry vedle dveří.Ve vedlejším pokoji bylo hrobové ticho. Slávek už se zřejmě dávno uklidnil a ukončil svou rozcvičku a Tomáš... ležel na zádech, takže jsem mu hleděla přímo do obličeje.Najednou ve mně pěkně hrklo. Tomáš v mžiku otevřel… Celý článek ›

"Kolik to sype, lidi?" zívla Regina, když jsme dorazili do bezpečí chaty."Bude jedna. Vy už chcete jít do hajan? To snad ne!" zděsil se Slávek a čile se rozskákal okolo."Jak chcete, ale mohli bysme si ještě sednout ke krbu a hodit řeč. Ráno můžem spát, jak dlouho budeme chtít...“ namítl Patrik."Jasně, přece ještě oslava pokračuje, ne? Hele, kam jste vlastně zašili tu zmrzlinu?" vzpomněl si najednou Tomáš.„Zmrzlinu? A sakra! Ta už se tak asi nazvat nedá...“… Celý článek ›

Zamilovaná a rozverná... Ležím si v trávěa sleduji oblaka,po ničem netoužíma nic mě neláká,tak jako tebe teďpo boku mít,v nebeských závějíchrozverně skotačit.Oblaka jsou jakomořská pěnaa já v nich.Pro tebe roztoužená.Až zavřou se oči červánků,my v záplavě těch beránkůulehnem´. Však ne ke spánku.Pak ty a jáv budoucích vteřináchsplyneme v jednov těch nebeských peřinách....Již pár dní nebe je bez mráčku...Co budem dělat, miláčku? :D Celý článek ›

Naděje neumírá ani jako poslední... Pro faleš, přetvářku,pýchu a nadutostupadáš do nářků,zažíváš zoufalost.Ztrácíš tak sám sebe,ztrácíš tak vlastní tvář,již nejsi člověkem,teď jsi jen smutný lhář.Ve službách temnotysvé lidství vzdáváš,tvé světlo nesvítí,stínem se stáváš.Nežiješ, necítíš,nevnímáš Boha,tvá cesta životníje pustá, strohá.Svou duši zaprodalspro zlatou vizi,nyní vše nádhernéze srdce mizí.Takhle už nechceš… Celý článek ›

"Takže je to jasný. Budem po jednom vycházet tady od chaty, projdeme, nebo spíš asi proběhneme, lesem po cestě... Zdůrazňuji - po cestě, Sunny! ...až ke schůdkům do přehrady a tam počkáme na ostatní, jasný?" upřesňovala naposledy Regina instrukce a my jsme jí všichni horlivě přikyvovali."Pančitelko, sím, mám dotaz!" zamával jí před očima Patrik rukou, jako že se hlásí slušně ke slovu.„Co ještě, ty šašku?!“ ohnala se po něm."Sím, kdo půjde první?… Celý článek ›

Tomáš se dopotácel do pokoje a vyčerpaně sebou praštil na svou postel.Zvláštní, co to se mnou dokáže udělat. Jednu chvíli se cítím úplně fit, skvěle, jako by mi vůbec nic nebylo a vzápětí je mi... jo, na chcípnutí. Doktor by mi jako obvykle řekl: "Jste velice labilní jedinec, pane Horte, a to vašemu stavu vůbec nepomáhá! Vím, že ve vaší situaci je to těžké, ale musíte být optimista, to je teď pro vás velice důležité." Copak doktorovi, tomu se to… Celý článek ›

„Tak, a teď rozjedeme oslavu, ne?“ ozval se Slávek.„Počkejte, musíme se nejdřív postarat o našeho hosta! Přece ho nepošleme po skončení oslavy někdy uprostřed noci pryč! Můžeš tady klidně přespat, jestli nikam nespěcháš,“ nabídl Tomášovi Patrik.„Ne, nikam nespěchám, nikdo mě nečeká, ale nechci vás tady otravovat...“ bránil se.„Ále, co bys otravoval, místa je tu dost! Jen jestli se ti bude naše společnost líbit!“ přidala se Regina.„Mně se… Celý článek ›

„Pozor, už jede!“ zaječel Patrik, když se něco po šesté hodině na cestě k chatě objevila Reginina silueta na kole.„Co ječíš, člověče, nejsme přece hluchý!“ chytil ho Slávek za tváře a zatřásl s ním. „Všechno máme nachystaný, tak přestaň být tak vyklepanej!“Vyjevený Patrik jen s přitroublým úsměvem kývl.„Tak, všichni připravit!“ upozornila jsem je a každý jsme si zalezli na své předem domluvené místo.Za pár minut se ozvaly Regininy kroky… Celý článek ›

Veršovaná úvaha o světě a životě z doby mého dospívání... Bezútěšnost objala mou duši,všichni mí rádoby přátelédrží se za uši.Jak mrtvoly bezduché,němí, slepí, hluší.A pak další hořkost do nitra se mi dere,když ani vlastní krev ohledy nebere.Zklamání střídá další velká zrada,když dobrá kamarádkaukáže mi záda.Byla jsem tu pro ni,ne však ona pro mne.Lidé jsou jak v porcelánu slonia nad cizím neštěstímkaždý si jen ruce zamne.Skloním… Celý článek ›