duše píše

Básnička, kterou jsem napsala asi v patnácti letech... Já tenkrát snila jsemo lásce opravdové,o té, co prý hory přenáší.Však to, co jsem hledala,bylo příliš snové,nový den každý sennavěky odnáší.Tak měla jsem jen to svévlastní nebea nic jiného neviděla...Náhle jsem zaslechlazavolat Tebeta slova, jež zachránit mě chtěla.Ale já......nechci žádná slova,nechci trpět znova,láska je příliš krásnák vyslovení,ne slova, to ona všechnozmění...Podals mi… Celý článek ›

Tomáš projel kolem cedule s nápisem Kozlany a za chvíli se ocitl u zatáčky, kde se před pár dny loučil s Lýdií. Se svíravým pocitem v žaludku hodil blinkr a sjel kolem betonového kříže na prašnou cestu. Zahnal nepříjemnou myšlenku na smrt, která mu vyvstala v mysli při pohledu na to bezvládné tělo na kříži a raději se rozhlížel kolem. Auto se drncavě sunulo mezi poli, minulo řadu třešní a vjelo do lesa.Hm, vypadá to tu moc hezky. Můj instinkt mi… Celý článek ›

„Tak co, napadlo vás nějaké řešení, jak dostat Džínu na co nejdelší dobu z chaty, a přitom být docela nenápadný?“ zeptal se druhý den dopoledne Patrik mě a Slávka, když jsme zůstali na chvíli sami jen my tři.„Nenápadně to asi nepůjde v žádném případě,“ pokrčila jsem smířeně rameny. „Džína není blbá, to je jasný.“„O tom nepochybuju,“ pousmál se Patrik. „Ale nějak ji odsud dostat musíme, to uznej.“„Tak jo, já bych riskla improvizaci,… Celý článek ›

„No tak, kluci, pohněte si s tou lodí! Vždyť se tam tímhle tempem nedostaneme ani do zítřka!“ komentovala nespokojeně Džína rychlost husího pochodu Slávka a Patrika, kteří na ramenou nesli nafukovací člun.„Vám se to kecá, když nic nenesete,“ ohradil se Slávek. „Kdyby tady aspoň nebylo to otravný hovado...“„Smím vědět, s kým jsi teď mluvil?“ ozval se před ním pobouřeně Patrik.„No, s kým by, s Džínou, seš hluchej?“ odbyl ho Slávek bez… Celý článek ›

Moje soutěžní tvorba v okresní literární soutěži ze střední školy. Umístila jsem se na osmém místě. Už jako malá dívka jsem byla tichá, nenápadná a neprůbojná, prostě dítě, od kterého snad ani nikdo nic velkého nemohl očekávat. Málokdo však tenkrát věděl, co se odehrává uvnitř mě - v té malé blonďaté hlavičce. Byla plná fantastických myšlenek a příběhů, které by se ta malá holčička neodvážila sama zažít. Proto se její život odvíjel v… Celý článek ›

Ticho a šero, místnost osvětlená jen slabým plamenem v kamenném krbu a jednou velkou petrolejovou lampou... Chata celá ze dřeva, žádná elektřina, žádný luxus... A právě tím mě tohle místo vždycky uchvacovalo – svou jednoduchostí, nenápadnou krásou a lehkým kouzlem přirozenosti.„Jako ve středověku,“ prohlásil před dvěma dny Slávek, když sem společně s námi poprvé vkročil. Ale zřejmě má tahle chata opravdu něco do sebe, když nakonec dokázala… Celý článek ›

Moje nová báseň do jedné soutěže. Kdybych byla andělema rozevřela křídla,pak srdce zkřehlá bolestízas tála by a jihla.Všem duším světem zkoušeným,co strach je vězní v tvrzích,já podala bych jako lékočišťující slzy.Kdybych byla Bohyní,tou alternací Boha,milovat byla by na světějediná lidská touha.Jenže jsem "pouze" člověkema v nemnoha vyznám se tajemstvích,tak snad alespoň postačí,že rozdávám radosta vlastní smích. Celý článek ›

Pomalu jsem sjížděla po mírně klesající cestě, míjela kousek pole, řadu třešní, několik chat, louku... Všechny ty tolik známé věci, ke kterým se vázaly mé nejkrásnější vzpomínky už z raného dětství a místa, na kterých jsem dospívala a prožila tisíce krásných chvil. Tentokrát jsem však pramálo vnímala jejich tiché, přátelské pozdravy. Moje mysl byla příliš daleko – zůstala v jeho autě, v jeho přítomnosti, s ním...S nepřítomných výrazem… Celý článek ›

Moje první knížka, kterou jsem začal psát asi tak v šestnácti a dopsala o patnáct let později. Nezáleží na tom, jak staré máte fyzické tělo, je to všechno o zkušenostech duše... . „Velkou oříškovou,“ usmála jsem se za pult na paní Blažkovou, která mě znala jako stálého, dobrého zákazníka. Jakpak by taky ne, když si sem tu zmrzlinu chodím kupovat pravidelně už dva roky vždycky, když se vracím ze školy!? Ale teď jsou prázdniny a já nemám žádné… Celý článek ›

Jako malá jsem si nejradši hrála na zahradě u domu se svou sestrou a... se stromy. Měly jsme je prolezlé a prozkoumané a své oblíbence jsme si taky pojmenovaly. Stačilo jen trochu dětské fantazie a ze stromů byly nejlepší přátelé. O to horší však bylo o někoho tak blízkého přijít. Stále si živě pamatuji, jak jeden ze stromů začal usychat a já se dozvěděla, že má rakovinu a umírá... Ještě dnes si dokáži vybavit ten hluboký smutek, když jsem pro tohoto… Celý článek ›