Články za měsíc Říjen 2016
67. Dokáži... ublížit i bezpodmínečně milovat - román Ve spirále osudu
Publikováno 30.10.2016 v 19:02 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 53x
“Tak já s tebou zůstanu v chatě,” navrhl mi ráno Keith, když se všichni chystali na svah. “Jen běž, já si tady něco přečtu a odpoledne můžeme vyrazit na kratší procházku. Nemůžu přece pořád jenom sedět na zadku. Je to potřeba začít rozhejbávat, rehabilitovat!” odmítla jsem jeho nabídku a přednesla mu tu svou. “Dobře,” souhlasil, políbil mě a přidal se k ostatním. Vrátila jsem se na pokoj a otevřela jednu učebnici astrologie, kterou jsem si… Celý článek ›
66. Další "Proč?" - román Ve spirále osudu
Publikováno 30.10.2016 v 18:54 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 51x
Byla jsem v pořádku. Navštívila jsem rentgen a ultrazvuk nejbližší nemocnice, odpověděla na pár otázek panu doktorovi, odmítla zůstat přes noc na pozorování a vracela se s Míšou a Keithem zpátky do auta. “Tak jsem ráda, že nebudete mít alespoň kvůli mně dnes v noci neklidné spaní,” poznamenala jsem se smíchem. “Ty musíš furt popichovat,” kroutila hlavou Míša, ale taky se zasmála. Zato Keith vypadal pořád jaksi nakvašeně. “Jenže na lyže se… Celý článek ›
65. Takový jeden můj životní kotrmelec...
Publikováno 26.10.2016 v 14:52 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 56x
V noci jsem dlouho nemohla usnout. Přemýšlela jsem, proč... Proč jsem ho cítila? Nebyla to “obyčejná” předtucha, přemítala jsem zírajíc do tmy. Předtucha znamená, že něco tušíme, že se stane nebo děje... A nebyla to ani žádná empatie, to je spíš o tom, že se nacítíme do někoho tak trochu vědomě, prostě s ním jsme nebo na něho myslíme... Třeba jako jsem při minulém setkání cítila, jak se o mě Keith bojí a jak jsem pro něj strašně… Celý článek ›
64. Předtucha?
Publikováno 26.10.2016 v 14:44 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 54x
První den, nebo spíš večer, jsme si příjemně užili zatím jen v bezpečí chaty, ale ten další už jsme měli vyrazit na lyže. Hned po snídani jsme si půjčili lyže a vyrazili lanovkou vzhůru. “Nevím, jestli bych se neměla pomodlit, abych tyhle lyžařské radovánky přežila ve zdraví,” uklouzlo mi po cestě. “Copak, ségra, nepřipadáš si dostatečně jistá v lyžařských botách?” zasmála se Míša. “Tak nějak...” zamumlala jsem. “Ale musím… Celý článek ›
63. Zvolit si další směr...
Publikováno 24.10.2016 v 12:09 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 50x
“Abys měla trochu klidnější spaní, tak už jsem se rozhodla,” vyhrkla na mě hned druhý den odpoledne Míša. “Jedu taky. Máme si se Sashou pořád o čem psát, tak bude fajn, když si zas jednou pokecáme naživo. Jako príma kámoši.” Chvíli jsem na ni koukala jako na mimozemšťana, a pak se zmohla jen na nepřesvědčivé: “Fajn!” “Nemáš s tím, doufám, problém,” optala se po pár vteřinách, kdy si mě se zájmem prohlížela. “Ne, nemám. A přestaň… Celý článek ›
62. V předzvěsti dalšího setkání
Publikováno 24.10.2016 v 12:01 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 51x
Jaké to překvapení – Keith byl nadšený! A požádal mě o svolení udělat z té básně písničku. No, tak jsem mu to teda dovolila... Také mi přiznal, že má dvě rozpracované písničky, které mi chce už brzy poslat k posouzení. “Prostě toužíš po hodnocení odborníka. Jsem ale vyhlášený nekompromisní kritik, co nenechá na nikom niť suchou, tak bacha na to! Abys to unesl!” žertovala jsem, když jsme spolu jednoho dne četovali. “Uh, tak to tě moc, moc… Celý článek ›
61. Moje "Rozmanitost lásky"
Publikováno 21.10.2016 v 18:32 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 58x
Brianovo vyznání mě hluboce inspirovalo. Pocítila jsem potřebu, ba dokonce nutnost stvořit své vlastní vyznání, jež mi srdce tak náruživě diktovalo. Ještě téhož večera jsem je vložila do veršů. Jen si tak přemýšlím, co vlastně všechno vím o Lásce a jejích podobách, o životě a jeho věčných hrách. Máme dar milovatzpůsoby nesčetnými a právě Láska násčiní dokonalými. Jak mohu… Celý článek ›
60. Vyznání
Publikováno 21.10.2016 v 18:29 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 52x
A ono to kupodivu docela fungovalo. Je tedy třeba uznat zásluhy především tomu, že Míša a Zora byly v maturitním ročníku a musely se dostatečně věnovat učení. No, a já s Rikou jsme se zase připravovaly na státnice z ´ájiny´. Takže taky žádné leháro. Já jsem si navíc trávila chvíle oddechu nad studiem astrologie a nepřestávala žasnout nad její hloubkou vědomostí o lidských duších a jejich osudech a šířce záběru všech možných myslitelných směrů,… Celý článek ›
59. Zpátky na zem
Publikováno 20.10.2016 v 11:36 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 57x
“A hurá domů! Bylo to moc fajn, ale potřebuju dovolenou... doma. Ať už to zní jakkoli uhozeně,” odfrkla si Míša, když jsme po dojemném rozloučení nasedly v neděli odpoledne na vlak. “Tentokrát tvé zvláštně znějící výroky naprosto chápu,” chytla se toho Zora. “Kdyby tak mohli přijet kluci co nejdřív k nám...” nadhodila zasněně Rika. “Mám takovej pocit, že už teď kujou pikle, jak si s náma dát další rande,” zašklebila jsem se s… Celý článek ›
58. Odpuštění tě osvobodí...
Publikováno 20.10.2016 v 11:33 v kategorii Ve spirále osudu - román, přečteno: 52x
Dorazily jsme k Zořině tetě do vesničky kousek u Prahy a hned jsme si s ní padly do oka. Úžasně příjemná paní a, jak jsme záhy zjistily, taky tak trochu tajemná a zvláštní. A s velkým pochopením pro lidské dušičky. “Tak, holky, tady jsem vám připravila pokoj,” uvedla nás do velké, prosluněné místnosti. “Fakt luxusní místo pro terapii,” uklouzlo Rice a zase nás svou upřímností rozesmála. Teta Daniela nám představila svého syna Romana, Zořina… Celý článek ›