Články za měsíc Březen 2016

Miluji tě s tvýmiradostmi i splíny,přijímám tvé světlé stránkystejně jako temné stíny.Chci být tvým rytířemv zářivé zbroji,tvou duši ochránitv každičkém boji.S odvahou, věrnostístále po tvém boku,tvým strážným andělemna každém kroku.Šeptat ti odpověďna každou otázku......cokoli pro tebe,cokoli pro lásku.Sílu a podporunalezneš ve mně,kdykoli znejistíš,postrčím tě, jemně.Pokud snad srdce tvésmutkem se zachvěje,budu tvou radostí,budu tvá… Celý článek ›

Kdo se někdy dovedepodívat sám na sebes nadhledem, tak nějak zvenku,musí přijít na myšlenku:„Jak mě druzí lidé vidí?Milují či nenávidívšechny ty moje vlastnosti?Mám slabé stránky i přednosti...“Většinou na soběhledáme spíš chyby...Onen správný nadhlednám tak často chybí!A když nás někdo ocení,je z toho akorát trápení:Nejsme už přílišnamyšlení?Jak dlouho chceme čekatna prozření?Když nemáš sám sebevážně rád,umíš jen rozdávata ne… Celý článek ›

Takové uzemňující veršované uvědomění. Ta moje duše je pořádně´ulítlá´,a kdyby hmota ji častokrátnechytlapořádně za nohuanebo pod krkem,možná že nejsem užnormálním člověkem.I když nezbožňuji hmotu,jsem jí vděčná za ochotu.Učí mě, co zvládnout mám,pohrdat jí nehodlám.Až se stanem´ přáteli,pak mi Vesmír dovolíposunout se o krok dál.Tam, kam by se člověk bál... Celý článek ›

Vzpomínka na jedno naše štěňátko... Perníčky se v troubě pečoua mně zatím nervy tečou...Péťa volá: „Maminko,štěně dělá hovínko!“Když mu řeknu, ať ho zvedne,lekne se a děsně zbledne.Hrůza se mu v očích zračí.„Mami, udělej to rači...“Další průšvih na obzoru,druhý syn - jak na potvoru...„V pokoji mám jaksi mokro...Počůralo se tam! Stopro!“Všechno stojí za psí štěk,sbírám bobky, drhnu flek.Perníčky!Maj´ barvu příliš tmavou...A mně… Celý článek ›

Žiji, však jen když miluji,tak žádné své lásce neřeknu: „Lituji...Lituji, že tě v srdci mám,i když vím, že se nedočkámtvého naplnění.Když on tě necítí,konec to není.Já tě stále v srdci nosím,jenom o tvou spásu prosím,bys mi dala svojí přítomnostípocit krásy, nevinnosti.Miluji,toť má existence,a přestože zbyly mijen vzpomínek věnce,neodhánímonen božský cit.Vždyť i bez tohoto mužemohu v sobě stále mítněžné, krásné, jemné růže,k nimž… Celý článek ›

Ač jsem duší bojovnice,i mě často bolí srdcezoufalstvím a bezmocí.Nemohu vždy pomoci.Někdy musím bitvu vzdát,nesmím druhým šanci brátprožít vlastní zkušenost.Tak si říkám: „Brzdi! Dost!“Duše doporučí vřele:„Není čas být spasitelem!Kdo chce vyhrát,musí hrát!Všanc svou vlastníduši dát!“…Tak hledám v soběpokoru.TA mě posune´nahoru´. Celý článek ›

Poslední kapitola Tak, a tohle bude můj poslední zápis v tomto příběhu. Uběhl rok, je dvacátého října, Tomáš by měl narozeniny. Právě tento den nám připadá s Tiborem nejvhodnější ke křtu knihy s názvem Žít a zemřít v lásce. Je v ní dvacet mých a Tomášových básní o životě... a jedna Tiborova.Mám pocit, že konečně všechno chápu – ne rozumem, ale tam někde uvnitř sebe... Stručně shrnu cesty mých nejmilejších: Regina a Patrik, moje nejlepší… Celý článek ›

A tak začalo nádherné přátelství mezi mnou a Tomášovým bratrem Tiborem. Každý nový den jsem od této chvíle vnímala docela odlišně než kdy dřív – cítila a uvědomovala jsem si celou svou bytostí jeho jedinečnost a neopakovatelnost. A každým okamžikem se měnilo a vyjasňovalo do nádherných odstínů mé Já... Pocity bolesti rychle bledly a na jejich místě se objevoval jakýsi hluboký vnitřní klid a porozumění. Z hlubin mé duše vyplouval napovrch opravdový… Celý článek ›

Nežila jsem, jen přežívala ve vzpomínkách na to, co se už nikdy nemohlo vrátit... Ten den jsem měla za sebou necelé dva měsíce od Tomášovy smrti, bylo 4. října.Ve městě jsem koupila svíčku a kytici květin, o kterých jsem ani nevěděla, jak se jmenují... Ale na jejich názvu mi nezáleželo, byly modré a to pro mě bylo důležité.Na hřbitov jsem se dostala až za šera. Bylo to tak nejlepší, aspoň jsem tu byla sama. V noci se moc lidí po hřbitově nepotuluje,… Celý článek ›

...romantika Začíná se snášetz nebe,krása, která něžnězebe.Sněhové jiskřičkyzdobí mi vlasy,jak zimní princeznapřipadám si.Peříčkům ledovýmdlaně své nastavím,ony mě pohladíchladem svým laskavým.Pak nechám vločky,ať tváře mi zlíbají,v slzy se promění,sotva mě poznají.Nakonec bláznivěpadám do sněhu...V náruči závějínalézám něhu. Celý článek ›