Články za měsíc Březen 2016

Jednou jsem se odhodlalanechat se jen srdcem vést.Tolikrát jsem zabloudila,sešla z několika cest.Ach, srdce drahé,pocity jsou zrádné.Kdo se v nich vyznat má,poznat to správné?V hlubinách pocitůsmysl se ztrácí...Zkouším si rozum svůjpřizvat k spolupráci!Když srdce s rozumemv něžné je rovnováze,odpovědi na otázkypřicházejí snáze....Kdy dát slovo rozumu,či poslouchat srdce,to nám moudře poradívěrná intuice. Celý článek ›

Seděla jsem doma ve svém pokoji a pomalu se začínala uklidňovat. Hleděla jsem zamyšleně na Tomášovy věci, a pak netrpělivě otevřela jeden z deníků.´Smrt není sama o sobě tak těžká, Lýdi, nepřemýšlím o tom, co bude se mnou, ale o tom, co vlastně smrt znamená pro všechny lidi na světě. Přece každý se s ní nejednou setká za svůj život a naposledy ve chvíli, kdy umírá. A na tohle jsem, miláčku, přišel...´Tak Tomáš si psal úvahy o tom, co… Celý článek ›

Tak tohle všechno už bylo. Spletitými pavučinami minulosti jsem se propletla zpět do přítomnosti, ve které sedím na hrobě své zesnulé lásky a vlastně už se ani nesnažím odhánět neodbytné vzpomínky. Naše duše jsou stvořeny ze všech našich vzpomínek a zkušeností... Teď mi snad konečně dá ta moje pokoj – promítla jsem si celý příběh, který navždy poznamenal můj život. Minulost, přítomnost, budoucnost – tři důležité pojmy lidského bytí pro mě… Celý článek ›

Můj příchod do chaty vyvolal hotové pozdvižení.„Lýdie, co... co tu děláš?“ vyhrkl Slávek neopatrně.„Snad se Tomášovi... snad...“ koktala Regina zděšeně.„Chce být sám,“ hlesla jsem, aniž bych se dokázala podívat někomu z nich do očí, a pak příkře dodala: „A já taky.“Popadla jsem svou mikinu a zamířila ven.„Počkej, co chceš dělat?“ zadržel mě starostlivě Patrik.Bez ohlédnutí jsem odpověděla: „Nic. Čekat.“Nikdo mě víc nezdržoval.… Celý článek ›

Jeden můj životně zlomový zážitek. Jednou popíšu detailněji v příběhu. Jednou......řítila jsem sepropastí peklaa v tu chvílijsem si řekla:„Temnota na měnárok nemá!Já JSEMsilná a dobrá žena!“V ten moment jsem bylazachráněna.Až když nalezladůvěru v sebe,´přijalo´ mě zpátkyNEBE. Celý článek ›

Když říkám, že tě miluji,rozum hned žádá důvod.Snad aspoň duše vytušíkouzelných citů původ.Miluji tvůj pohled v očích,tvoje gesta, doteky,kéž bych vedle tebe smělažít jen šťastně, navěky.Miluji tvá moudrá slova,to, že mi vždy rozumíš,že mě nikdy neodsoudíš,i když o mně všechno víš.Miluji tvou něžnou duši,srdce, tělo, bytost celou,miluji tvou lásku ke mně,jedinečnou, neotřelou.Miluji tě, protože......máš v sobě ono ´cosi´.S tebou se… Celý článek ›

Taková... léčivá Pokládám své něžné rucena tvé utrápené srdce.Dodávám ti víru, klid,snad tě toužím zachránit...Ve vlastním soucitunechám tě vykoupat,láskou a něžnostíutiším ten tvůj hladpo míru, lásce apochopení.Nenajdeš ve druhých,co v tobě není.Všechno, co postrádáš,v sobě teď nalezni.Pak tvoje prázdnotanavěky odezní. Celý článek ›

Uběhly další tři těžké dny, během kterých Tomáš stále častěji upadal do bezvědomí. Přicházel k sobě už jen zřídka, ale pokaždé, když se vzbudil, byla jsem u něho... Třetí den se za celých čtyřiadvacet hodin vzbudil jen jednou a jeho jediná, tichá slova zněla: „Mám vás všechny moc rád... Na tohle jediné, prosím, nikdy nezapomeňte... A tebe, Lýdi... tebe miluji víc než svůj život...“Po těchto slovech jsem se rozplakala tak moc, že jsem… Celý článek ›

Lidé do Tomášova pokoje přicházeli a zase odcházeli, ale já nebyla schopna hnout se od něho ani na chvíli. Byla jsem rozhodnutá vydržet u něho do poslední chvíle...„Lýdi, prosím tě, tamhle v kapse mám ten tvůj deníček, mohla bys mi ho podat?“ poprosil mě, ukazujíc ke svým kalhotám, aniž by k tomu místu otočil hlavu. Sebemenší pohyb mu dělal velké potíže, dokonce i mluvit pro něho bylo čím dál složitější. Občas jsem měla dojem, že je duchem úplně… Celý článek ›

Brzy se v nemocnici objevili i Regina, Patrik, Slávek a Ivana a Tomášův pokoj byl najednou plný života...„Tome, mám podezření, že si pleteš dny! Chtěls sem přece nastoupit až zítra,“ přivítal se s ním Slávek, pokoušejíc se o vtip. Musel se asi hodně přemáhat, protože jsem si nemohla nevšimnout, jak se zděsil, když poprvé zahlédl zesláblého Tomáše.Tom se na něho šibalsky usmál a odpověděl: „Jo, to bude asi tím, že jsem kdesi zabudol svůj kapesní… Celý článek ›