Články za měsíc Březen 2016

Své fyzické vtělení si prý duše plánují předem. V tom případě jsme všichni tak trochu masochisti... Miluji život, protoženevím, co bude zítra.Snad proto vítám s nadějívšechna ta nová jitra...Miluji život,protože povznášísrdce i duši.Láskou je krášlí...Miluji život,neb dává příležitostizažívat nesčetnádobrodužství...Miluji ho,ten lidský život,byť někdy řítí sejak sjetý pilot...Věrná ti zůstávám, živote,přestože někdy rád bolíš.I… Celý článek ›

Krajina halí sedo bílé róby,mrazivá krása všekolem nás zdobí.Na okna kreslí mrázsvou rukou chladnoukvěty, co do jaraneuvadnou.Voda se poddalaJejímu dechu,krápníky z křišťáluzdobí nám střechu.Nebe své sněhovéslzy roní,vítr se rozezníjen a jen pro Ni.Ač je tak studená,přesto je nádherná...Vlády se ujalaZimní královna. Celý článek ›

„Nenávidím nemocnice a nejradši bych odsud utekl! Jen kdyby to bylo aspoň trochu možné...“ svěřoval se mi Tomáš ve svém nemocničním pokoji, když nabral po pár hodinách spánku zase trochu síly. „Nejhorší je pocit, že se v té veliké bílé posteli ztratím a nikdo už mě víc nenajde.“Ano, opravdu se v té hrozné nemocniční posteli zdál tak bezbranný a ztracený...„Nejsi a nikdy nebudeš sám, Tome, to ti slibuju,“ přesvědčovala jsem ho tiše, zvedla… Celý článek ›

Nekonečně dlouho jsme se objímali, užívali si ten přítomný okamžik, kdy jsme byli jen my dva, tady a teď, jako jedna duše...Tomáš však cítil, že se cosi blíží...„Lýdi, začíná být už hodně šero, asi bychom se měli vrátit, aby o nás neměli ostatní strach,“ připomněl mi se sebezapřením.„Dobře, vrátíme se,“ souhlasila jsem s povzdechem. Tak moc jsem toužila zastavit tu naši společnou chvíli tichého souznění navždy... Zvedla jsem se a oprašovala… Celý článek ›

Tomáš cítil, že už brzy se jeho dobrý úmysl změní v nepříjemné následky.Jak hloupé, promlouval k sobě v duchu,vždycky se říká, že všechno špatné se v dobré obrátí a já to tady otáčím naruby. Ne, do smíchu mu rozhodně nebylo.Musím si promluvit s Lýdií...Seděli jsme jako každý večer kolem krbu a právě jsme se probírali všemi těmi super názvy pro fotky, které jsme udělali, když mě Tomáš šeptem požádal: „Lýdi, potřeboval bych si s tebou… Celý článek ›

Až příliš empatie... Vidím tvé slzya pláču je s tebou,smutek a bolest tvátolik mě zebou.Vnímám tvůj šťastný smích,nadšení v očích tvých,když tvé srdce radostí pěje,to moje se blahem chvěje.Jsem stále s tebou,věrná přítelkyně tvojí duše.Občas je to velmi těžké,ač zní to tak jednoduše.Chtěla bych tě chránit,ve všem pomáhat...Však nemůžu, nesmím.V tom nebudu nám dvěma nikdy lhát.Mohu tě podpořit,odvahu dodat,ale vždy jen ty sámsmíš potom… Celý článek ›

Teď máš spíšk pláči blíž.Nežiješ,jenom sníš.Bude líp,uvidíš.Jednou VŠEpochopíš... Celý článek ›

Hraješ si s námi,osude,a nám nic jinéhonezbude,než zatnout zubya sebrat zbytky sil.Nesmíme dopustit,abys nás pokořil!Tou svojí tvrdostíuž jsi nás naučilstále znovaz popela vstávat,rány si zacelit,lásku si dávat......a zbytky pyšnostiutopit v neštěstí...Díky Ti, osude,příteli-nepříteli.Zkoušet nás nepřestaň.Ať zůstáváme bdělí. Celý článek ›

„Nejdřív zkusím zavolat domů, jestli se tam Tibor neobjevil,“ přemýšlel Tomáš a už vyťukával číslo na svém mobilu. Po pár minutách hovoru telefon smutně vypnul a vyčerpaně se posadil na pohovku.„V pořádku, Tome?“ vyzval ho Slávek k vysvětlení.Zavrtěl rozrušeně hlavou. „Ne, je to horší, než jsem si myslel... Zvedla to máma... Plakala... Tibor před dvěma dny odešel z domu.... Pořád čekal, až se ozvu, a když žádné zprávy nepřicházely, rozhodl… Celý článek ›

"Čau, jak jste se vyspali?" vykoukla nejistě pod zábradlím schodů Regina."Zdárek," kývl Tomáš, "mně se spalo dobře, nestěžuju si. A co vy? A kde je Iva?""Já jsem taky tady, ahoj," objevil se Ivin rozespalý obličej hned vedle toho Reginina."A kde jsou kluci?" dodala jsem."No jo, ještě pořád nejsme v plném počtu," uznal všímavě Tomáš. "Co takhle dát si snídani? Třeba takový Slávkovy topinky smažený do briketova jsou po ránu to nejlepší, co můj žaludek zatím… Celý článek ›