Články za rok 2016

„Nazdar, Rikouši, tak jak se žije?“ vychrlila jsem do telefonu, jakmile se mi ozval Maričin hlas. „Já žiju, ale tys byla ňák moc dlouho mimo, ne?“ vybafla na mě okamžitě na oplátku. „Sorry, taky jsem potřebovala relax. Odjeli jsme rychle jako blesk, i když rychlost toho taťkova auta tomu rozhodně neodpovídala. Nicméně jsem opět ve svém rodišti a ihned ti to hlásím!“ „Jó, jó, pohov, majorčíku, nebo vás nechám za trest povýšit!“ varovala mě… Celý článek ›

Po přečtení Michalových textů jsem už jen tak sledovala zajímavé okolí, kterým jsme projížděli a díky tomu jsem po chvíli jednoduše suše vytuhla. Jako už tradičně to nemohlo být jen tak. Vyspat se v klídku nebylo možné. Okamžitě připlul na vlnách spánku jeden z těch ohromujících snů skládajících kousek po kousku můj záhadný minulý život. Moje duše se objevila kdesi u staveniště. Po několika amatérských mrknutích mi došlo, že se nejedná o jen… Celý článek ›

Oba texty písniček použité v této kapitole napsal můj táta. Takže díky, taťuldo :) Když jsem ráno dorazila do Michalovy chaty, jeho malá sestřička mi oznámila, že někam odjel a nechal mi vzkaz. Pomalu jsem se šourala zpět probouzejícím se lesem a přemýšlela. Ve vzkazu stálo, že se omlouvá, jak se včera večer zachoval, ale nedokáže se mi teď podívat do očí a omluvit se osobně. Odjel za tím mužem, co kvůli němu ochrnul a věří, že na něho nebudu myslet… Celý článek ›

Dovolená rychle ubíhala, když jsem měla stále po boku člověka, se kterým jsem si měla tolik o čem povídat. Michal mi toho o sobě řekl opravdu moc. Za těch pár dní jsme se stali jeden druhému velice blízkými. Ale bylo to stále jen důvěrné přátelství, ne láska. Tedy alespoň z mé strany. Nastal poslední den před naším odjezdem. Já odjížděla do mé rodné Bíteše a Michal kamsi k Praze. Půjčili jsme si loďku a vyjeli na vodu. Už se začínalo stmívat.… Celý článek ›

Seděla jsem na dece jako tvrdé Y a všechny starostlivé otázky o mou osobu jsem odbývala slovy: „Je mi fajn.“ Ve skutečnosti jsem byla naprosto mimo, úplně grogy, pořádně vyvedená z míry. Snažila jsem se vzpamatovat z toho šoku a zahnat všechny ty vtíravé myšlenky začínající slovy ´co kdyby´. Bezúspěšně. Co kdybych tady dneska vůbec nebyla? Co kdybych se s tou holčičkou nesrazila a neměla možnost se jí dotknout? Věděla bych i tak, co se stane? A co… Celý článek ›

Následující den jsme dlouho spali. Teda alespoň většina z nás. Ondra už v osm opruzoval kolem chaty a šmejdil po houbách, které paradoxně jako jídlo nemůže ani cítit. Přiznávám se, že jsem se vzbudila taky už chvíli po osmé a myšlenku jít si ještě na hodinku zalenošit, jsem zavrhla hned poté, co mě tak zaujalo bratříčkovo počínání. Plazil se po stráni za chatou a provokoval čilá ranní ptáčata – mimochodem všichni byli důchodci – tím, že jim… Celý článek ›

Cesta na Vranov byla dlouhá, navíc taťka jezdí rád pomalu, takže jsem měla hafo času přemýšlet o všech těch snech. Všechny své snové zážitky jsem si zapisovala do bloku a teď jsem si ho pročítala a snažila se něco rozpoznat, pochopit. Míša nenápadně nakukovala. „Klidně si to přečti, třeba tě něco napadne,“ zlegalizovala jsem její činění a ponořila se do čtení. Šla jsem svěžím zeleným lesem a vedle mě nějaký kluk. Po chvili jsme vyšli z… Celý článek ›

„Nikolíku, taťulda mi slíbil, že nám přispěje taky ňákejma písničkama! Víš přece, že hraje v kapele a dokonce prej něco i napsal! S takovouhle budeme mít brzo dost písní na celý album!“ přiběhla druhý den odpoledne domů Míša celá rozzářená. „Tys mluvila s taťkou?“ byla moje první, trochu přihlouplá otázka vzhledem k informacím, které mi právě poskytla. „Jo, potkala jsem ho u vody, a tak jsme kecali, co máme v plánu dělat teď o… Celý článek ›

Den nato Rika odjela do Plzně k babičce s myslí zaplněnou těmi novými šokujícími poznatky a já zůstala sama doma uvědomujíc si, že než se má nejlepší kamarádka vrátí, mám před sebou jeden úkol mnohem důležitější, než je jen překlad anglických písní. Po zjištění z předchozího dne bylo mé vědomí přeplněno ohromujícími informacemi. Teď jsem už chápala ta slova, co mi dodala odvahu v té slabé chvíli, kdy jsem si připadala jako ztracená,… Celý článek ›

„Riky, to není jen tak, něco se v tom vašem společném minulém životě nedořešilo. A bude to nejspíš pěkně dojemné drama...“ šeptala jsem čím dál tišeji, protože onen příběh nořící se právě v mé mysli, mi bral dech. Pomalu jsem začínala rozeznávat své vyfantazírované představy od těch skutečných. Tahle patřila do té druhé skupiny... A to mě děsilo. „Je mi jasné, že tys tam působila jako dost důležitý článek,“ podívala se na mě Rika s… Celý článek ›