13. Když sen přestal být snem (román Ve spirále osudu)

„Co tohle mělo znamenat?“ probudila jsem se druhý den ráno s otázkou na rtech.

Zdály se mi dva sny, jeden jsem chápala méně než ten druhý. Rychle jsem si zapsala jejich obsah a rozhodla se, že to musím s Rikou rozebrat.

„Tak co je nového, moje drahá pacientko?“ objevila se ještě to odpoledne ve dveřích našeho domu Rika a zkoumavě si mě prohlížela přes tmavé sluneční brýle.

„Přesně takhle tady stál,“ zaskočila jsem ji docela nelogickou odpovědí.

„Vo co gou?“ zeptala se a následovala mě do mého útočiště.

„Čoveče, mně se dneska zdály sny...“ začala jsem zamyšleně, když jsme se posadily na zemi mého pokojíčku naproti sobě.

„No, nekecej! To je dost strašný!“ skočila mi do řeči rozesmátá Rika, kterou zřejmě pobavila má vážnost.

„Ale tohle byly takový zvláštní sny, ty chytráku!“ zakroutila jsem ostře hlavou. „Mám pocit, že mi mají něco říct... A my to teď musíme rozluštit!“

„Destiny, destiny, destiny´s boys!“ ozvalo se v obýváku pořvávání mé milované sestřičky a hned nato se její roztomilý ksichtík objevil ve dveřích. „Cholky, mám tady něco chezkýho pro vás! Vaši milovaní choši měli asi docela chroznej zážitek!“

„Co to plácáš?“ zbystřila Rika.

„Tady to máte černý na bílým! Teda spíš černý na modrým, červeným, žlutým...“ hájila se Míša a podávala nám časopis.

„Destiny´s Boys jen o vlásek unikli hroznému osudu...“ přečetla nahlas Rika titulek a mně přejel mráz po zádech.

„Nebyli v letadle, že ne?“ optala jsem se s tísnivým pocitem.

Rika jen hlasitě polkla a pokývala hlavou. „Míšo, čti ty!“

Míša začala recitovat jako na přednášce: „Souhvězdí vycházejících hvězd pod názvem Destiny´s Boys uniklo jen o vlásek hroznému osudu. Letadlo této klučičí kapely se v noci hodinu před svým plánovaným přistáním ve Švédsku dostalo do bouře, která je několik dlouhých chvil udržovala v šachu. Svědkové této hrozné události se k tomu vyjadřují následovně.

Keith: Byli jsme v dobré náladě, samá srandička a pak najednou... Nikomu bych to nepřál. Začal jsem se modlit a přemýšlet o celém svém životě. Myslím, že jsem nasliboval hory doly, jen abychom přežili.

Colin: Přírodní živly jsou opravdu nevyzpytatelné, v tom nad námi nepřestane mít příroda nikdy převahu. Děkuju Bohu, že nás nechal projít touto zkouškou bez úhony.

Sasha: Myslím, že nedokážu popsat, co se člověku všechno honí hlavou, když stojí tváří v tvář možné smrti. Nejsem srab, a proto přiznávám, že v tuto chvíli jsem měl opravdu strach a to nejen o sebe. Nedokázal jsem si představit, co by naše smrt udělala s našimi blízkými. Díky Bohu, že s námi měl pro tentokrát jiné záměry.

Brian: Na tuto chvíli v životě nezapomenu a myslím, že právě to byl účel. Byl to osud, Bůh nám tím hodně naznačil. Skoro bych řekl, že jsem v tu chvíli viděl našeho anděla, který mi dodal odvahu. Ale může být anděl člověk? Ať to byl kdokoli, její slova mi ukázala nový směr. Už vím, že VŠECHNO BUDE V POŘÁDKU, TEĎ I POTOM.

Musíme podotknout, že Brianova slova to tak nějak vystihla – kluci měli osudové štěstí. Musí mít tam nahoře nějakého toho anděla strážného, protože tato bouře se objevila tak náhle a nečekaně... Bude snad celá kariéra Destiny´s Boys opředena tajemnými vlákny osudu?“

A můj první sen se stal skutečností...