13. Otevřená budoucnost - román Cestou na dno duše

Jeden večer jsme se sešly s paní Vagnerovou u Vlaďky doma. Paní Vagnerová jí namalovala, jak vypadají její čakry a taky dětí a manžela. Pak měla Vlaďka ještě pár otázek na karty. Když jsme všechno pořešily, využila jsem příležitosti a taky se na něco zeptala tarotových karet.

„Jaký má ke mně Nick vědomě vztah?“

Vybrala jsem tři karty. Velekněžka, Svět a Slunce.

„Hm, jste na sebe silně napojení, doplňuješ ho... Škoda, že jste od sebe tak daleko, jsi prostě jeho Slunce,“ uzavřela to paní Vagnerová.

„A setkáme se vůbec v tomhle životě?“ napadlo mě se zeptat.

Vyšla karta Věž.

„Tak to bohužel ne,“ zakroutila hlavou paní Vagnerová. „Věž znamená jasné NE.“

„Hm, tak nic,“ pokrčila jsem smířeně rameny.

Doma jsem o tom tak nějak přemýšlela. To je fakt docela blbost, že se máme takhle cítit a nikdy se nepotkat. Žijeme sice od sebe hodně daleko, ale on sem do Evropy jezdí na koncerty, takže šance k setkání by byla...

Pak mi najednou blesklo hlavou: „Některé věci nemá předem nikdo vědět.“

To mi přišlo jako zajímavá myšlenka. Je možné, že mi karty neřekly pravdu, protože ji nesmím znát? Protože si mám myslet, že se nikdy nesetkáme?