4. Osudoví hoši (román Ve spirále osudu)

Druhý den ráno už na cestě k autobusu jsme si povídaly jen o Destiny´s Boys.

„Já jsem tak včera přemýšlela... nebo spíš meditovala. Nešlo to z hlavy, spíš ze srdce... Riko, napadlo mě něco hrozně bláznivýho...“ svěřila jsem se jí na úvod.

„Jo? A na co jsi teda přišla? Neboj se, víš, že ve mně máš spojence i pro ty nejnenormálnější možnosti!“ ujistila mě hned.

„No, víš, tak nějak se mi vyjevila ve vzpomínkách ta doba, kdy jsme byly s nima, jak se k nám chovali a tak... a hlavně na to loučení...“ začala jsem jí nenápadně přednášet svůj zvláštně vydedukovaný závěr, „a tak mě napadlo, že to s náma snad přece jenom mysleli vážně.... To by totiž mohlo vysvětlovat, proč se například pojmenovali Destiny´s Boys...“

„Vysyp to a neštvi mě!“ vyjela na mě trochu Rika, až se po nás otočila půlka lidí v autobuse. To nám však bylo momentálně celkem ´volný´.

„Tak jo,“ nadechla jsem se a vyjevila jí celou pravdu. „Prostě mě napadlo, že se s náma budou chtít skrz tu svou skupinu spojit. Budou nám dávat znamení v písničkách a časopisech a tak... Vždyť už i ten název skupiny a tý písničky...!“

Rika na mě valila oči a bylo vidět, že jí to ňák nechce dojít...

„Tak pěkně od začátku mé dedukce,“ zachechtala jsem se jejímu výrazu. „Když jsme se loučili na tom letišti, řekla jsem, že záleží na osudu, jestli nás znovu svede dohromady... no, a oni teď mají název Destiny´s Boys. Tedy Kluci osudu nebo Osudoví kluci...“

Rika vyvalila oči ještě víc, takže jsem radši pokračovala: „A název té jejich první písničky je

We´ve got it going on, což znamená MUSÍME V TOM POKRAČOVAT. Chtělo by to tu písničku přeložit. Prý si tvoří sami...“

Zase nic.

„Jo, a mimochodem, to o těch písničkách vím díky tomu, že mamka má už v obchodě jejich CD. Mám je tady s sebou v kabeli.“

Pořád nic.

Vytáhla jsem z batohu CD Destiny´s Boys.

„Huu, nevedu si tady náhodou monolog?“ zamávala jsem jí před očima tím CD.

Zamrkala a se sladkokyselým úsměvem zahlaholila: „Skvělý!“

Ve škole jsme se hned vrhly na obal CD a ´študovaly´, co se tam píše.

„Hele, Sasha má rád modrou barvu... Ale před ní je ještě něco napsané. Co to znamená indigo?“ divila se Rika.

„To je indigově modrá, brouku, též moje nejoblíbenější. Fakt NÁHODA. Je taky Vodnář... Ale to je i Keith,“ osvětlila jsem jí to a přidala ještě něco navrch.

„Hele, a co je tam o Briankovi? Hukaž!“ vytrhla mi CD z ruky má drahá kámoška.

„Má rád zelenou a je Ryba. Hm hm, barva fajnová, o Rybách vím kulový. Ale lepší než nic...“

„...anebo drátem do oka,“ dorazila jsem ji vtipně.

„Proč zrovna do oka?“ zašklebila se místo smíchu.

„Ále, to neřeš,“ zakroutila jsem poraženě hlavou. Vysvětlený vtip totiž totálně ztrácí smysl.

„Hele, za chvíli přiletí bleskovej Kecal, tak to překládání necháme radši na doma. Navíc tam máme i kamaráda slovníka. Bude ho zajisté třeba,“ shrnula to odporně odborně Rika, a tak jsme vešly do zkoušky naší trpělivosti...