Kam hranice sahá...
Publikováno 02.03.2016 v 11:36 v kategorii Básně, přečteno: 88x
Až příliš empatie...
Vidím tvé slzy
a pláču je s tebou,
smutek a bolest tvá
tolik mě zebou.
Vnímám tvůj šťastný smích,
nadšení v očích tvých,
když tvé srdce radostí pěje,
to moje se blahem chvěje.
Jsem stále s tebou,
věrná přítelkyně tvojí duše.
Občas je to velmi těžké,
ač zní to tak jednoduše.
Chtěla bych tě chránit,
ve všem pomáhat...
Však nemůžu, nesmím.
V tom nebudu nám dvěma nikdy lhát.
Mohu tě podpořit,
odvahu dodat,
ale vždy jen ty sám
smíš potom konat.
Svobodně rozhodnout,
kdy dávat, tvořit
a kdy zas naopak
brát a snad i bořit.
Dávám ti svobodu,
celé tvé bytosti,
ať už jsi v bezpečí
či šlapeš si po štěstí.
Kráčíme každý sám,
a přece společně,
neschopni chovat se
bezcitně, netečně.
Rozpoznat hranice
život nás učí,
každičkou zkušenost
přijmout do náručí.
Jen jedno jistě vím,
to slíbit ti mohu.
Stále jsme v bezpečí.
A míříme k Bohu.
Komentáře
Celkem 1 komentář
B. 17.10.2016 v 18:23 Veliká-srdcem.