Láska beze slova
Publikováno 17.02.2016 v 12:54 v kategorii Básně, přečteno: 89x
Básnička, kterou jsem napsala asi v patnácti letech...
Já tenkrát snila jsem
o lásce opravdové,
o té, co prý hory přenáší.
Však to, co jsem hledala,
bylo příliš snové,
nový den každý sen
navěky odnáší.
Tak měla jsem jen to své
vlastní nebe
a nic jiného neviděla...
Náhle jsem zaslechla
zavolat Tebe
ta slova, jež zachránit mě chtěla.
Ale já...
...nechci žádná slova,
nechci trpět znova,
láska je příliš krásná
k vyslovení,
ne slova, to ona všechno
změní...
Podals mi své ruce
a já bez ptaní
našla v nich tvé srdce
a vzala je do dlaní.
A měli jsme lásku -
- jen ty a já,
společně šeptali
slova osudná...
Žili jsme jen svoje tiché štěstí,
než přišla první vráska,
já dostala od života pěstí...
A kdo za to mohl?
Zase ta láska.
Jiné svěřils své srdce do dlaní,
co volá, křičí: "Miluji tě!"
Je jak malé, tvrdohlavé dítě.
Slova, slova, slova -
- na lhaní.
Ty jí věříš její lásku,
svět se s tebou rychle točí,
já nevydám ani hlásku,
za mě mluví moje oči.
Nechci žádná slova,
já nechci trpět znova,
má bolest je příliš krutá k vyslovení.
Zas je to láska,
kdo celý život mění.
Dává, bere,
hřeje, zebe...
...odcházím hledat
nové nebe.
Komentáře
Celkem 4 komentáře
Evíík 17.02.2016 v 13:53 Nevím proč, ale tato básnička mě vážně dojala, vážně nádhera!
dusepise.infoblog.cz 18.02.2016 v 11:42 Díky, mám pořád pocit, že je v ní jasný odraz duše dospívající dívky...
Evíík 18.02.2016 v 14:13 Jo, to asi ano :)
Blažena 15.10.2016 v 22:55 Ať je v každé z nás stále kousek dívky. Nadčasová a ty oči...ano,krásná a v 15-máš dar.