Mámou
Publikováno 01.02.2016 v 11:50 v kategorii Básně, přečteno: 76x
Tuhle báseň jsem napsala díky mým synům. Je zajímavé, jak jsou rozdílní - Ládíka cítím jako asi tak stejně starou duši jako já, je pro mě víc kamarád, bytost s podobným pohledem na svět. Snad jsme se v některém z minulých životů setkali právě jako přátelé, které spojovala víra a zájem o duchovno. Mladší syn Péťa je zřejmě duše poměrně mladá. Již několikrát se mi zdál sen o tom, že je moje dítě - v úplně jiné podobě, době a místě... Jednou byl dokonce dívka, ale věděla jsem, že je to jeho dušička.
Dřív než ses narodil
a než já se narodila,
má duše té tvé přislíbila,
že ti bude dobrou matkou.
Především však kamarádkou.
A ty jako mé dítě, syn,
budeš mě učit,
co ještě neumím.
A tak jsem se stala mámou,
přijala tu krásnou roli.
Díky ní vše víc mě hřeje,
ale taky více bolí.
Však dávno vím,
že stojí zato,
ta větší radost
i hlubší rány.
Mateřství otevřít
v srdci svém brány.
Teď procházím vzpomínky,
když sama byla jsem malá.
Kolika věcí já tenkrát se bála...
Svět zdál se mi děsivější,
složitější, tajemnější
a já málo sebejistá
pro tenhleten život zdejší.
Tolik lidí, tolik věcí
mojí duši ublížilo...
Však dnes ve všem vidím smysl.
Vždyť tolik mě to posílilo!
Odpouštím
a cítím nekonečnou vděčnost
za každý zážitek,
za každou zkušenost.
Teď jako máma tvá
všechno smím zúročit,
z omylů, úspěchů
oba nás poučit.
A ty mi nasloucháš,
já zase tobě,
společně silnější
v té zvláštní době.
Teď slzy v očích mých
třpytit se uvidíš,
když říkáš: „Dík, mami,
že se mnou soucítíš.“
Víš, slova vždy nestačí,
to je věc známá.
Však kdo tě víc miluje
než tvoje
máma.
Komentáře
Celkem 3 komentáře
Evíík 17.02.2016 v 13:31 Wow, zase nádherná báseň
dusepise.infoblog.cz 18.02.2016 v 11:37 Díky, ta je hodně od srdce...
Blažena 15.10.2016 v 22:43 Ta je krásná