S dětským srdcem

Jako malá jsem si nejradši hrála na zahradě u domu se svou sestrou a... se stromy. Měly jsme je prolezlé a prozkoumané a své oblíbence jsme si taky pojmenovaly. Stačilo jen trochu dětské fantazie a ze stromů byly nejlepší přátelé. O to horší však bylo o někoho tak blízkého přijít. Stále si živě pamatuji, jak jeden ze stromů začal usychat a já se dozvěděla, že má rakovinu a umírá... Ještě dnes si dokáži vybavit ten hluboký smutek, když jsem pro tohoto kamaráda proplakala noc a s hrůzou si domýšlela, co taková nemoc může udělat s člověkem... Kolik let mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nikoho a nic nemůžeme opravdu ztratit. Ty stromy to věděly už tenkrát, já si však musela projít těžkým probouzením. Ale stálo to zato, Jako všechno v životě, když si uvědomíme smysl a cenu zážitku...