duše píšeLenka Žáková

V jednotě

Publikováno 27.02.2016 v 14:35 v kategorii Básně, přečteno: 65x

na duševní úrovni
Připadám si jak hvězda spadlá z nebe,
co ztratila cestu zpět.
Jsem malá buňka velkého celku,
však díky tomu celý svět.

Jsem dech větru,
jsem kapka v moři,
jsem sluneční paprsek,
co Slunci se dvoří.

Jsem vůně květin
i křídla motýlí,
jsem vlnka v potoce, 
co v řece se rozptýlí.

Jsem jasná obloha
i temnota před bouří,
klid a mír v ovzduší,
když hromy se umoudří.

Jsem jiskra, plamen,
jsem mohutný žár,
co mnohokrát popálil,
jindy zas něžně hřál.

Jsem temná noc 
i zářivý den,
tak skutečná...
...iluze a sen.

Jsem košatý strom,
jsem živá skála,
celá příroda,
co energií sálá.

Jsem tady, právě teď,
minulost s budoucností,
smířena se sebou,
žijíc jen přítomností.

Jsem vším a všemi
na světě,
jsem celistvá,
jsem v jednotě.

***

Jsem hvězda,
co spadla z nebe,
aby nalezla
sama sebe.

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • B. 16.10.2016 v 21:18 Nádherná...a : gratuluji:)


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?