Básně - Podél cesty k dospělosti

Moje pesimistické období v době dospívání. Život se tak rychle mění, co si člověk draze cení, to, co být s námi navždy mělo, dávno není, vše zmizelo. Lásku nepotkáš již více, zhasla jako dohořelá svíce, dříve než jsi stačil novou zapálit. Nikdo v budoucnu již nepozná ten božský svit! Světe, jak teď budem žít? Jak tak máme svým osudům čelit? Jak, když ztratili jsme svou nejlepší zbraň?Já vás, lidé, nemám právo soudit, však říkám - své city… Celý článek ›

Vlastně taky celkem typická básnička pro období puberty. Psala jsem ji spíš jako text pro písničku. Já tenkrát snila jsem o lásce opravdové, o té, co prý hory přenáší. Však to, co jsem hledala, bylo příliš snové, nový den každý sen navěky odnáší. Tak měla jsem jen to své vlastní nebe a nic jiného neviděla... Náhle jsem zaslechla zavolat Tebe ta slova, jež zachránit mě chtěla. Ale já... ...nechci žádná slova, nechci trpět znova, láska je příliš… Celý článek ›

Tahle básnička hodně vypovídá o mém psychickém rozpoložení v době dospívání. Vlastně docela klasické pro tohle období lidského života... Bezútěšnost objala mou duši, všichni mí rádoby přátelé drží se za uši. Jak mrtvoly bezduché, němí, slepí, hluší. A pak další hořkost do nitra se dere, když ani vlastní krev ohledy nebere. Zklamání střídá další velká zrada, když dobrá kamarádka ukáže mi záda. Byla jsem tu pro ni, ne však ona pro mne.… Celý článek ›