Přes práh dospělosti

"Takže je to jasný. Budem po jednom vycházet tady od chaty, projdeme, nebo spíš asi proběhneme, lesem po cestě... Zdůrazňuji - po cestě, Sunny! ...až ke schůdkům do přehrady a tam počkáme na ostatní, jasný?" upřesňovala naposledy Regina instrukce a my jsme jí všichni horlivě přikyvovali."Pančitelko, sím, mám dotaz!" zamával jí před očima Patrik rukou, jako že se hlásí slušně ke slovu.„Co ještě, ty šašku?!“ ohnala se po něm."Sím, kdo půjde první?… Celý článek ›

Tomáš se dopotácel do pokoje a vyčerpaně sebou praštil na svou postel.Zvláštní, co to se mnou dokáže udělat. Jednu chvíli se cítím úplně fit, skvěle, jako by mi vůbec nic nebylo a vzápětí je mi... jo, na chcípnutí. Doktor by mi jako obvykle řekl: "Jste velice labilní jedinec, pane Horte, a to vašemu stavu vůbec nepomáhá! Vím, že ve vaší situaci je to těžké, ale musíte být optimista, to je teď pro vás velice důležité." Copak doktorovi, tomu se to… Celý článek ›

„Tak, a teď rozjedeme oslavu, ne?“ ozval se Slávek.„Počkejte, musíme se nejdřív postarat o našeho hosta! Přece ho nepošleme po skončení oslavy někdy uprostřed noci pryč! Můžeš tady klidně přespat, jestli nikam nespěcháš,“ nabídl Tomášovi Patrik.„Ne, nikam nespěchám, nikdo mě nečeká, ale nechci vás tady otravovat...“ bránil se.„Ále, co bys otravoval, místa je tu dost! Jen jestli se ti bude naše společnost líbit!“ přidala se Regina.„Mně se… Celý článek ›

„Pozor, už jede!“ zaječel Patrik, když se něco po šesté hodině na cestě k chatě objevila Reginina silueta na kole.„Co ječíš, člověče, nejsme přece hluchý!“ chytil ho Slávek za tváře a zatřásl s ním. „Všechno máme nachystaný, tak přestaň být tak vyklepanej!“Vyjevený Patrik jen s přitroublým úsměvem kývl.„Tak, všichni připravit!“ upozornila jsem je a každý jsme si zalezli na své předem domluvené místo.Za pár minut se ozvaly Regininy kroky… Celý článek ›

Tomáš projel kolem cedule s nápisem Kozlany a za chvíli se ocitl u zatáčky, kde se před pár dny loučil s Lýdií. Se svíravým pocitem v žaludku hodil blinkr a sjel kolem betonového kříže na prašnou cestu. Zahnal nepříjemnou myšlenku na smrt, která mu vyvstala v mysli při pohledu na to bezvládné tělo na kříži a raději se rozhlížel kolem. Auto se drncavě sunulo mezi poli, minulo řadu třešní a vjelo do lesa.Hm, vypadá to tu moc hezky. Můj instinkt mi… Celý článek ›

„Tak co, napadlo vás nějaké řešení, jak dostat Džínu na co nejdelší dobu z chaty, a přitom být docela nenápadný?“ zeptal se druhý den dopoledne Patrik mě a Slávka, když jsme zůstali na chvíli sami jen my tři.„Nenápadně to asi nepůjde v žádném případě,“ pokrčila jsem smířeně rameny. „Džína není blbá, to je jasný.“„O tom nepochybuju,“ pousmál se Patrik. „Ale nějak ji odsud dostat musíme, to uznej.“„Tak jo, já bych riskla improvizaci,… Celý článek ›

„No tak, kluci, pohněte si s tou lodí! Vždyť se tam tímhle tempem nedostaneme ani do zítřka!“ komentovala nespokojeně Džína rychlost husího pochodu Slávka a Patrika, kteří na ramenou nesli nafukovací člun.„Vám se to kecá, když nic nenesete,“ ohradil se Slávek. „Kdyby tady aspoň nebylo to otravný hovado...“„Smím vědět, s kým jsi teď mluvil?“ ozval se před ním pobouřeně Patrik.„No, s kým by, s Džínou, seš hluchej?“ odbyl ho Slávek bez… Celý článek ›

Ticho a šero, místnost osvětlená jen slabým plamenem v kamenném krbu a jednou velkou petrolejovou lampou... Chata celá ze dřeva, žádná elektřina, žádný luxus... A právě tím mě tohle místo vždycky uchvacovalo – svou jednoduchostí, nenápadnou krásou a lehkým kouzlem přirozenosti.„Jako ve středověku,“ prohlásil před dvěma dny Slávek, když sem společně s námi poprvé vkročil. Ale zřejmě má tahle chata opravdu něco do sebe, když nakonec dokázala… Celý článek ›

Pomalu jsem sjížděla po mírně klesající cestě, míjela kousek pole, řadu třešní, několik chat, louku... Všechny ty tolik známé věci, ke kterým se vázaly mé nejkrásnější vzpomínky už z raného dětství a místa, na kterých jsem dospívala a prožila tisíce krásných chvil. Tentokrát jsem však pramálo vnímala jejich tiché, přátelské pozdravy. Moje mysl byla příliš daleko – zůstala v jeho autě, v jeho přítomnosti, s ním...S nepřítomných výrazem… Celý článek ›

Moje první knížka, kterou jsem začal psát asi tak v šestnácti a dopsala o patnáct let později. Nezáleží na tom, jak staré máte fyzické tělo, je to všechno o zkušenostech duše... . „Velkou oříškovou,“ usmála jsem se za pult na paní Blažkovou, která mě znala jako stálého, dobrého zákazníka. Jakpak by taky ne, když si sem tu zmrzlinu chodím kupovat pravidelně už dva roky vždycky, když se vracím ze školy!? Ale teď jsou prázdniny a já nemám žádné… Celý článek ›