Ve spirále osudu - román

„No, tak myslím, že je čas vzbudit se z omámení a vyložit si ty jejich písničky po svým. Co ty na to, Riky?“ ozvala jsem se po chvilce oboustranného zamyšlení. Rika sebou trochu škubla a pak nahodila naprosto profesionální grimasu: „No jistě, šéfko! Čekala jsem jen, až tohle řekneš!“ „Tak to je fajn. Zahleď tedy svůj bystrý zrak přímo do tohoto lejstra a sypej ze sebe dojmy. Překládalas to ty, takže už určitě máš trochu víc jasno než já,“… Celý článek ›

„Sasha se hrozně změnil,“ ozvala se po chvilce zamyšleně Rika a podívala se na mě svým ostřížím zrakem. „Tenkrát mi... vlastně nejspíš všem připadal jako ještě docela nevystříbřenej puberťák, ale teď... Myslím, že je už pořád takový, jaký se tenkrát ukázal jenom tobě.“ „Ano, podle toho, co tam říká, je jasné, že přestal skrývat to své citlivé Já,“ dala jsem jí zapravdu, ale nějak jsem neměla chuť se o tom bavit. „Hele,… Celý článek ›

Týden byl v trapu a Rika tady. V ruce třímala srolované cosi a výskala jako nadšený dítě u stromečku s dárkama. „Zdar! Co jako hodláš dělat? Vydáváš se na lov?“ přivítala jsem ji poněkud zvláštní otázkou. Rika se zarazila a zamyslela se: „Co bych jako měla lovit?“ „No, s těma srolovanejma novinama v ruce a jiskrou očekávání v očích jsi mi připomněla bráchu, když se vydává mydlit nebohý muchy po okenních tabulkách a čerstvě vylíčených… Celý článek ›

„Nazdar, Rikouši, tak jak se žije?“ vychrlila jsem do telefonu, jakmile se mi ozval Maričin hlas. „Já žiju, ale tys byla ňák moc dlouho mimo, ne?“ vybafla na mě okamžitě na oplátku. „Sorry, taky jsem potřebovala relax. Odjeli jsme rychle jako blesk, i když rychlost toho taťkova auta tomu rozhodně neodpovídala. Nicméně jsem opět ve svém rodišti a ihned ti to hlásím!“ „Jó, jó, pohov, majorčíku, nebo vás nechám za trest povýšit!“ varovala mě… Celý článek ›

Po přečtení Michalových textů jsem už jen tak sledovala zajímavé okolí, kterým jsme projížděli a díky tomu jsem po chvíli jednoduše suše vytuhla. Jako už tradičně to nemohlo být jen tak. Vyspat se v klídku nebylo možné. Okamžitě připlul na vlnách spánku jeden z těch ohromujících snů skládajících kousek po kousku můj záhadný minulý život. Moje duše se objevila kdesi u staveniště. Po několika amatérských mrknutích mi došlo, že se nejedná o jen… Celý článek ›

Oba texty písniček použité v této kapitole napsal můj táta. Takže díky, taťuldo :) Když jsem ráno dorazila do Michalovy chaty, jeho malá sestřička mi oznámila, že někam odjel a nechal mi vzkaz. Pomalu jsem se šourala zpět probouzejícím se lesem a přemýšlela. Ve vzkazu stálo, že se omlouvá, jak se včera večer zachoval, ale nedokáže se mi teď podívat do očí a omluvit se osobně. Odjel za tím mužem, co kvůli němu ochrnul a věří, že na něho nebudu myslet… Celý článek ›

Dovolená rychle ubíhala, když jsem měla stále po boku člověka, se kterým jsem si měla tolik o čem povídat. Michal mi toho o sobě řekl opravdu moc. Za těch pár dní jsme se stali jeden druhému velice blízkými. Ale bylo to stále jen důvěrné přátelství, ne láska. Tedy alespoň z mé strany. Nastal poslední den před naším odjezdem. Já odjížděla do mé rodné Bíteše a Michal kamsi k Praze. Půjčili jsme si loďku a vyjeli na vodu. Už se začínalo stmívat.… Celý článek ›

Seděla jsem na dece jako tvrdé Y a všechny starostlivé otázky o mou osobu jsem odbývala slovy: „Je mi fajn.“ Ve skutečnosti jsem byla naprosto mimo, úplně grogy, pořádně vyvedená z míry. Snažila jsem se vzpamatovat z toho šoku a zahnat všechny ty vtíravé myšlenky začínající slovy ´co kdyby´. Bezúspěšně. Co kdybych tady dneska vůbec nebyla? Co kdybych se s tou holčičkou nesrazila a neměla možnost se jí dotknout? Věděla bych i tak, co se stane? A co… Celý článek ›

Následující den jsme dlouho spali. Teda alespoň většina z nás. Ondra už v osm opruzoval kolem chaty a šmejdil po houbách, které paradoxně jako jídlo nemůže ani cítit. Přiznávám se, že jsem se vzbudila taky už chvíli po osmé a myšlenku jít si ještě na hodinku zalenošit, jsem zavrhla hned poté, co mě tak zaujalo bratříčkovo počínání. Plazil se po stráni za chatou a provokoval čilá ranní ptáčata – mimochodem všichni byli důchodci – tím, že jim… Celý článek ›

Cesta na Vranov byla dlouhá, navíc taťka jezdí rád pomalu, takže jsem měla hafo času přemýšlet o všech těch snech. Všechny své snové zážitky jsem si zapisovala do bloku a teď jsem si ho pročítala a snažila se něco rozpoznat, pochopit. Míša nenápadně nakukovala. „Klidně si to přečti, třeba tě něco napadne,“ zlegalizovala jsem její činění a ponořila se do čtení. Šla jsem svěžím zeleným lesem a vedle mě nějaký kluk. Po chvili jsme vyšli z… Celý článek ›