Ve spirále osudu - román

„Nikolíku, taťulda mi slíbil, že nám přispěje taky ňákejma písničkama! Víš přece, že hraje v kapele a dokonce prej něco i napsal! S takovouhle budeme mít brzo dost písní na celý album!“ přiběhla druhý den odpoledne domů Míša celá rozzářená. „Tys mluvila s taťkou?“ byla moje první, trochu přihlouplá otázka vzhledem k informacím, které mi právě poskytla. „Jo, potkala jsem ho u vody, a tak jsme kecali, co máme v plánu dělat teď o… Celý článek ›

Den nato Rika odjela do Plzně k babičce s myslí zaplněnou těmi novými šokujícími poznatky a já zůstala sama doma uvědomujíc si, že než se má nejlepší kamarádka vrátí, mám před sebou jeden úkol mnohem důležitější, než je jen překlad anglických písní. Po zjištění z předchozího dne bylo mé vědomí přeplněno ohromujícími informacemi. Teď jsem už chápala ta slova, co mi dodala odvahu v té slabé chvíli, kdy jsem si připadala jako ztracená,… Celý článek ›

„Riky, to není jen tak, něco se v tom vašem společném minulém životě nedořešilo. A bude to nejspíš pěkně dojemné drama...“ šeptala jsem čím dál tišeji, protože onen příběh nořící se právě v mé mysli, mi bral dech. Pomalu jsem začínala rozeznávat své vyfantazírované představy od těch skutečných. Tahle patřila do té druhé skupiny... A to mě děsilo. „Je mi jasné, že tys tam působila jako dost důležitý článek,“ podívala se na mě Rika s… Celý článek ›

Někdo zaťukal. Nebudu popisovat, co s námi takové nenadálé vyrušení udělalo, ale dalo mi v tu chvíli docela práci vyloudit na tváři úsměv pro právě vstupující paní Malou. „Dobrý den,“ pípla jsem a chytala dech. „Ahoj, Dominiko,“ usmála se. Pak se obrátila na Mariku s napolo smutným výrazem ve tváři. „Riko, bohužel, právě jsem mluvila s babičkou v Plzni a mám starost o její zdraví. Proto jsem jí nabídla, že za ní na pár dnů odjedeme...“ … Celý článek ›

„Hele, myslím si, že bych se teď neměla nechat unášet svýma zmatenýma emocema a rači se soustředit na vás dva –na tebe a Briana,“ ozvala jsem se po dlouhé chvíli ticha, kdy se mi v hlavě míchalo tisíc vzpomínek, toužebných myšlenek a možností. „Niko, já věřím, že ty taky najdeš toho, s kým jsi si souzená. Musíme se teď soustředit na dvě důležité věci – důležité pro nás obě. Za prvé se s nimi musíme nějak setkat a za druhé musíme… Celý článek ›

„Poď se mnou do města, kouknem, jestli nevyšel zas ňákej časák s článkem o našich Osuďácích!“ ozvalo se mi hned druhý den ráno v telefonu, aniž bych zaslechla jen náznak pozdravu. „Riko, ty seš ale nevychovanec!“ „Máš pravdu, teď mám úplně pocit, jakobych mluvila se svou mamkou,“ zachrochtalo to v mobilu otráveně. „No, tak sorry, znáš mě, jsem takovej příležitostnej puntičkář,“ omlouvala jsem se neupřímně. „Ale už nechme těch… Celý článek ›

Šťourání v Dominičiných snech „Hele, Nikouši, mně pořád leží v hlavě to tvoje automatické psaní. Jsem hrozně zvědavá, jak to funguje. Mohla bys mi to předvést, sím? Třeba se tak dozvíme zase něco nového, co nás posune o kousek dál,“ šla na mě diplomaticky Míša, když jsme se rozhodly nechat se v hudební oblasti na tento den oddechnout. „No, tak co by ne,“ pokrčila jsem rameny. „Stoprocentně se dozvíme zase něco zajímavýho. Tak jestli vám na… Celý článek ›

„Ne, nemůžu tomu uvěřit! Je to opravdu jako v tom tvým snu!“ kroutila rozrušeně hlavou Rika a provrtávala mě rentgenovým pohledem. „Hele, nedívej se na mě jako na zrůdu, já za to přece nemůžu!“ snažila jsem se vzdorovat, ale měla jsem vlastně taky hrůzu – sama ze sebe! „Chceš říct, že se ti o tom předem zdálo?“ podívala se na mě nedůvěřivě Míša, která neměla potuchy o tom, že jsem přesně v den jejich problémů s letadlem měla úplně… Celý článek ›

„Co tohle mělo znamenat?“ probudila jsem se druhý den ráno s otázkou na rtech. Zdály se mi dva sny, jeden jsem chápala méně než ten druhý. Rychle jsem si zapsala jejich obsah a rozhodla se, že to musím s Rikou rozebrat. „Tak co je nového, moje drahá pacientko?“ objevila se ještě to odpoledne ve dveřích našeho domu Rika a zkoumavě si mě prohlížela přes tmavé sluneční brýle. „Přesně takhle tady stál,“ zaskočila jsem ji docela nelogickou… Celý článek ›

Maturita za námi... Tak jsme to zvládly! No, teda, né, že by nebyly důležitější věci v životě, ale tohle drama jsem už fakt hrozně ráda zanechala za sebou. Maturita toho roku opět ukončila středoškolská léta mnoha nadšených lidiček. A my s Rikou jsme se k nim mohly hrdě přiřadit. Bylo to stručné, krátké a tím pádem příjemné. Náš třídní učitel ´Kecal´ se opravdu krotil ve svém slovním projevu a už ani ne za půl hodiny nás vypustil ze školy. … Celý článek ›