Ve spirále osudu - román

Ten večer jsem ležela ve své posteli a přemýšlela. O Keithovi. Ano, je sympatický, má chování džentlmena a je takový... přemýšlivý. Věděla jsem, že ať už byl jakýkoli důvod dát mě a Keitha dohromady, mělo to smysl a bylo to teoreticky možné. Měl vlastnosti, kterých jsem si velmi cenila. V podstatě jsem vždycky snila o partnerovi takové povahy. Ale mezi snem a skutečností musí být vždycky alespoň nějaký rozdíl,odporovala jsem, ani vlastně nevím… Celý článek ›

Všechno je jinak?! „Tak pisátko a papír a jdeme na to,” nehodlala plýtvat časem Rika, když jsme se vrátily domů. Jen jsem s úsměvem kývla. Otázka zněla jasně: “Co nám můžeš říct ohledně našeho vztahu ke klukům z Destiny´s Boys?” Moje ruka se jako šílená rozjela po papíře, informace přicházely naprosto plynule. Výsledek mého ´transu´ nás pěkně sebral. Nicméně já dostala takovou podpásovku jako ještě nikdy předtím ve svém… Celý článek ›

Oddechovka u rybníka. Teda jen napůl... A nastal náš poslední týden před maturitou. Z toho učení už jsem kolikrát dostávala migrénu, ačkoli jsem ji nikdy předtím v životě neměla. Byly jsme s Rikou domluvené, že pokud na tom bude jedna z nás už hodně špatně, pošle té druhé esemeskou S.O.S. a vyrazíme si spolu někam ´vypnout do úsporného režimu´. „Tak v jednu vyrážíme, čau,“ zopakovala jsem naše konečné rozhodnutí a zavěsila. „Něco po jedné… Celý článek ›

Jeden hodně zvláštní sen... Ve škole jsme válčily, jak se dalo. Já a Rika jsme se díky blížící se maturitě společně věnovaly spíš biflování a naše ´srdeční záležitosti´ musely jít na nějakou dobu stranou. Občas jsme si ale dopřály ´voraz´ při snění a vzpomínání u písniček kluků z Destiny´s Boys, abychom zvládly ten vzrůstající neklid a obavy z té velké chvíle. „Riko, já si normálně nedokážu představit, že bych jednou mohla mít po… Celý článek ›

Dominika zkouší automatické psaní... Ještě téhož večera jsem se rozhodla začít se svým soukromým úkolem - první lekcí automatického psaní. Poměrně rychle jsem se dostala do velmi uvolněného stavu, což pro mě, člověka nízkotlakého, jak si s veselým nadhledem říkám díky svému nízkému krevnímu tlaku, není a nikdy nebylo těžké. Nepřemýšlela jsem, což už bylo trochu složitější, jelikož mám sklony pořád si o všem sama se sebou vést monolog,… Celý článek ›

To poselství od pradědečka mi nešlo z hlavy. Na následující sobotní odpoledne jsme měly s Rikou sraz, kde jsme to hodlaly pořádně probrat a vytyčit si další postup ohledně těchto získaných poznatků. Ještě než se Rika dostavila, přiřítila se do mého pokoje rozveselená sestra Michaela. „Zdááár, ségruška! Se tě prostě musím zeptat, páč mi ta má zvědavost nedá jinak – co ste, proboha, blbly včera na tý půdě nad garáží? Něco jako moderní… Celý článek ›

"Rozhovor" s mrtvým dědečkem... Většinu odpoledne jsme s Marikou strávily u cd přehrávače posloucháním Destiny´s Boys, hádaly se při tom, kdo co zpívá a nakonec se rozhodly, že zkusíme něco vyzvědět z té písně We´ve got it going on. Výsledek byl následující: Občas nám do života přijde někdo nebo něco, co nás zasáhne tak neskutečně hluboko, osloví naše nejhlubší nitro... I my to zažili... těch pár letních dní, co znamenaly tak mnoho a v tomto… Celý článek ›

Našli kluci způsob, jak se dát s Nikou a Rikou znovu do kontaktu? Druhý den ráno už na cestě k autobusu jsme si povídaly jen o Destiny´s Boys. „Já jsem tak včera přemýšlela... nebo spíš meditovala. Nešlo to z hlavy, spíš ze srdce... Riko, napadlo mě něco hrozně bláznivýho...“ svěřila jsem se jí na úvod. „Jo? A na co jsi teda přišla? Neboj se, víš, že ve mně máš spojence i pro ty nejnenormálnější možnosti!“ ujistila mě hned. „No, víš,… Celý článek ›

Kluci se objevují znovu na scéně... A pak přišlo to osudné odpoledne. Dala jsem se do žehlení, mé oblíbené činnosti, ačkoli se to může jevit jakkoli překvapující, a přitom si nechala puštěný jeden hudební tv kanál. Hudbou jsem prostě žila vždycky. Nechávala jsem se kolébat příjemnými tóny současných i starších hitů, když tu najednou to se mnou pěkně zamávalo. Čtyři kluci pod názvem Destiny´s boys s písní We´ve got it going on! V tu chvíli jsem… Celý článek ›

Hodně odlehčená a vtipná kapitolka na úvod, využila jsem i svou veršovací "úchylku" :D Náš třídní učitel Josef Loup, mezi námi studenty známý pouze jako Kecal, nebezpečně svištěl po třídě, a přitom rozdával svoje geniální rozumy. Kdo to má, sakra, poslouchat? Matika je základ života...stěžovala jsem si v duchu znechuceně. „...ale my, matematici, jsme většinou dost líní, takže nač na to jít složitě, viď, Aleno? Ten příklad máš sice… Celý článek ›