duše píše

Jak jsem řekla Keithovi, tak jsem taky udělala. Ponořila jsem se do učení na státnice z angličtiny a život ubíhal tak nějak klidně, možná až trochu nudně. Ale já věděla, že tyhle stojaté vody zase jednou něco pořádně rozčeří, a proto jsem si tohoto požehnaného oddechu opravdu vážila. Navíc mi bylo jasné, že až dodělám ty zkoušky a namířím si to do Irska, bude to víceméně smršť s občasnými chvilkami na lehké vydechnutí. Všechno to zamotané mezi… Celý článek ›

Třetího ledna jsme se zatraceně těžce loučili... “Kéž by ty následující týdny bez tebe utíkaly tak rychle, jako uběhl tenhle nádherný s tebou...” procedil nešťastně skrze zuby Keith svoje přání. “Uteče to, ani nebudeme vědět jak,” slíbila jsem mu. “Ty se budeš věnovat naplno kapele a já učení a čas nám rychle uplyne.” “Stejně, ať dělám, co dělám, pořád jakobys byla se mnou... Fakt zvláštní pocit. Kdyby mi někdo dřív tvrdil, že… Celý článek ›

A nadešla půlnoc. Bouchli jsme šampaňské, vesele se loučili se starým rokem a přípitkem přivítali ten nový. Tak plni očekávání... “Tak už pojďte!” pobízel nás nedočkavě Colin a s Keithem se hnali jako první ven, kde měli připravený ohňostroj. “Já mám k těmhle rachotícím, prskajícím a bouchajícím věcičkám až moc velký respekt,” šlebil se Brian a šoural se pomalu ven. “V tomhle jsem s tebou zajedno, kámo,” přizvukoval mu Sasha.… Celý článek ›

Ještě následující den jsme si s Keithem užívali ten klid a harmonii mezi námi. A pak nadešel Silvestr. Navečer jsme se usadili ve společenské místnosti, která byla na tento den připravena i na tanec. A očekávání nového roku mohlo začít... Nálada byla pohodová, veselá, tancovali jsme, popíjeli víno, prostě jsme se všichni skvěle bavili. Pár pomalých písniček jsem proploužila s Keithem, pak jsme se ale shodli, že bysme se měli taky trochu prostřídat. No,… Celý článek ›

Ta poslední veršovaná slova řekl Keith opravdu v češtině. Později mi přiznal, že je dával dohromady pěkně dlouho a konzultoval se Soňou, která nás provázela na jejich koncertě tady v Česku. Ale stálo to zato. Keith ze mě nespouštěl svůj zamilovaný pohled. Po nekonečně dlouhé době tiše pronesl: “Záříš jako ta nejjasnější hvězda, miláčku! Můžu doufat, že je to díky těm veršům...?” Ano, byla jsem z jeho slov jako na růžovém obláčku -… Celý článek ›

Odpoledne jsme s Keithem vyrazili ven kousek se projít. Prostě být jen tak spolu... a přitom si taky promluvit. Po pár metrech jsme zastavili a Keith se mě starostlivě zeptal, jestli mě ta noha moc nebolí. Zavrtěla jsem hlavou, usmála se a pevně ho objala. “Je mi s tebou tak dobře... Kéž bychom nemuseli nic řešit, jen tak prostě být...” zašeptala jsem se zavřenýma očima. Pohladil mě po vlasech a políbil na tvář. “Zvládneme to, všechno. Jen si občas… Celý článek ›

“Tak já s tebou zůstanu v chatě,” navrhl mi ráno Keith, když se všichni chystali na svah. “Jen běž, já si tady něco přečtu a odpoledne můžeme vyrazit na kratší procházku. Nemůžu přece pořád jenom sedět na zadku. Je to potřeba začít rozhejbávat, rehabilitovat!” odmítla jsem jeho nabídku a přednesla mu tu svou. “Dobře,” souhlasil, políbil mě a přidal se k ostatním. Vrátila jsem se na pokoj a otevřela jednu učebnici astrologie, kterou jsem si… Celý článek ›

Byla jsem v pořádku. Navštívila jsem rentgen a ultrazvuk nejbližší nemocnice, odpověděla na pár otázek panu doktorovi, odmítla zůstat přes noc na pozorování a vracela se s Míšou a Keithem zpátky do auta. “Tak jsem ráda, že nebudete mít alespoň kvůli mně dnes v noci neklidné spaní,” poznamenala jsem se smíchem. “Ty musíš furt popichovat,” kroutila hlavou Míša, ale taky se zasmála. Zato Keith vypadal pořád jaksi nakvašeně. “Jenže na lyže se… Celý článek ›

V noci jsem dlouho nemohla usnout. Přemýšlela jsem, proč... Proč jsem ho cítila? Nebyla to “obyčejná” předtucha, přemítala jsem zírajíc do tmy. Předtucha znamená, že něco tušíme, že se stane nebo děje... A nebyla to ani žádná empatie, to je spíš o tom, že se nacítíme do někoho tak trochu vědomě, prostě s ním jsme nebo na něho myslíme... Třeba jako jsem při minulém setkání cítila, jak se o mě Keith bojí a jak jsem pro něj strašně… Celý článek ›

První den, nebo spíš večer, jsme si příjemně užili zatím jen v bezpečí chaty, ale ten další už jsme měli vyrazit na lyže. Hned po snídani jsme si půjčili lyže a vyrazili lanovkou vzhůru. “Nevím, jestli bych se neměla pomodlit, abych tyhle lyžařské radovánky přežila ve zdraví,” uklouzlo mi po cestě. “Copak, ségra, nepřipadáš si dostatečně jistá v lyžařských botách?” zasmála se Míša. “Tak nějak...” zamumlala jsem. “Ale musím… Celý článek ›