Ve spirále osudu - román

Znovu jsem se posadila na pohovku, Sasha a Míša vedle mě, Brian s Rikou do křesel. Sasha mě držel za ruce, ale já své okolí skoro nevnímala. Hledala jsem v sobě odpovědi... “Tak tohle znamenaly ty mé obavy z toho, co se stane, až Keith projde tím svým ´osvícením´...” pokývala jsem po pár minutách ticha hlavou. “I kdybych to věděla předem, nemohla bych s tím nic udělat... Na něco takového se nedá vůbec připravit! Teprve ten okamžik, kdy se to stane,… Celý článek ›

A byla sobota. Od znvovusetkání s Keithem mě dělila poslední noc. “Já jsem tak strašně zvědavá, jaký teď Keith bude!” svěřovala se mi ten večer Míša, když jsme spolu seděly samy u bazénu. “Jo, to já taky,” kývla jsem zasněně. “Vůbec nevím, co mám očekávat. Jen jedno vím jistě – milovala jsem ho před tou jeho proměnou a budu ho milovat dál, ať už se změnil jakkoli.” “No jo, láska není o rozumu, to už si taky nenamlouvám. Ten do… Celý článek ›

Konečně nadešel poslední týden našeho odloučení. “Miláčku, v neděli jsem zpátky doma. Nedokážu popsat, jak strašně se těším! Miluji tě, Keith.” I já jsem se tak moc těšila, až se vrátí... “Takže se nejspíš opravdu vezmete...” pronesl tiše Sasha, když jsme se jedno dopoledne zase setkali v parku. “Snad ano... Jsem zvědavá, jak se teď bude Keith chovat. Nevím, čím si tam prošel, co to s ním udělalo...” zapochybovala… Celý článek ›

Začal druhý týden Keithova pobytu v Americe. Od toho snu se mi pár dní vůbec neozval. Pak mi konečně odpověděl na mail. “Ahoj Niky, mám se báječně. Prošel jsem něčím neuvěřitelným! Všechno mi do sebe začíná zapadat, skládat se jako puzzle. Dokážu se na sebe dívat s větším nadhledem a to je ta pravá cesta k odpuštění si. A taky neodsuzování sebe, ani druhých. Ano, to jsem potřeboval – odpustit si. A taky... smířit se s Alexandrem. A tedy i se… Celý článek ›

Den po Keithovu odjezdu mi od něho přišel stručný mail: “Ahoj miláčku, dorazil jsem v pořádku a setkal se s Kennethem. Brzy zase napíšu. Miluju tě, Keith.” První týden bez Keitha probíhal celkem klidně. Většinu dne jsem trávila s Avou, dvě odpoledne jsem zasvětila výkladu karet, večer jsem byla většinou s Míšou a někdy i se Sashou. V půlce týdne mi od Keitha přišla zpráva plná nadšeného očekávání. “Jsme s Kenem na cestě k nějakému… Celý článek ›

“Nechte už toho vašeho brblání a pojďte do vody! Vypadáte, že fakt potřebujete osvěžit! Nebo spíš zchladit?!” zahalekala na nás Míša. “Já sama!” upozornila jsem Sashu, protože jsem z jeho nadšeného pohledu rychle vyčetla, že by mě do toho bazénu moc rád hodil. “Vždyť jsem nic neřekl!” hrál úspěšně nevinného a nechal mě v klidu vlézt do vody. Pak se ale rozběhl a skočil přesně mezi mě a Míšu. “No konečně!” okomentovala to má… Celý článek ›

Letadlo odletělo i s Keithem a my jsme se vydali na cestu domů. Rika s Brianem se spěchali balit na čtrnáctidenní pobyt u Ričiných rodičů a Zorka s Colinem měli taky nějaké svoje plány na dovolenou. Rozloučili jsme se a já zase nasedla do auta se Sashou a Míšou. Zastavili jsme před domem. “Niky, co kdybychom u tebe dneska přespali? Nemám dobrý pocit z toho, že bychom tě měli nechat samotnou. Aspoň tu první noc... Stejně je zítra neděle, žádný plán… Celý článek ›

Ten den jsme se s Keithem milovali, jakoby to bylo naposled. “Tolik se sebou musím bojovat, abych nepodlehla touze poprosit tě, abys nikam nejezdil nebo mě vzal aspoň s sebou...” zašeptala jsem smutně, když jsem pak ležela v jeho náručí. Něžně mě políbil do vlasů a stejně tiše řekl: “A pro mě by bylo tak těžké tě odmítnout...” Po krátké pauze pokračoval. “Tenhle nádherný okamžik našeho souznění si teď chci zaznamenat hluboko do své duše...… Celý článek ›

“Vážně je všechno v pořádku, Niky?” ujišťovala se mamka s obavami v hlase, když jsem jí volala, že jsme svatbu o měsíc posunuli. “Nejdřív ten tvůj potrat a teď tohle... Opravdu to zvládáš? Nejradši bych se sebrala a jela za tebou...” “Mám tady Míšu, moc mi to pomáhá. A taky Mariku a Zorku a kluky... Prostě spoustu lidí, kteří mě mají rádi a podrží mě. Nemusíš si dělat starosti, mamčo, za měsíc se uvidíme, jo? Keith odjíždí jen na tři… Celý článek ›

Mlčky jsme došli domů. Sedli jsme si spolu na pohovku a já začala. “Keithe, můžeš mi říct, co se s tebou děje? Mám pořád pocit, že se chystáš k něčemu... Nevím k čemu, ale děsí mě to!” Nejistě mě vzal za ruku, pohladil po tváři a zadíval se mi do očí. Jakoby se rozhodoval, sbíral odvahu, říct mi... “Ano, musím něco udělat... Na nějakou dobu tě opustit, miláčku.” Nechápavě jsem se na něho podívala. Tichým hlasem pokračoval. “Už… Celý článek ›