Články za rok 2017

Střípky naší společné dávné minulosti a její následky v současných životech... Byli jsme jeden před druhým tak nazí. A onen pocit, že to stále zvládám, že v tom stále ještě nejsem ztracená, se rychle vytrácel. Zamilovala jsem se. Vlastně jsem do něho byla zamilovaná už tenkrát, když jsem ho poprvé v těch mých čtrnácti letech uviděla. Poznala jsem ho. Muže, se kterým jsem se už několikrát setkala. Ve vztazích, které byly příliš hluboké, než aby… Celý článek ›

Každá chyba má cenu. Cenu zkušenosti. Kdysi......měla jsem velkou moc,jenže ona sílabyla tou příčinou,že jsem zabloudila.Temnota mě pohltila,vzdala jsem se světla.Nebyla jsem první duší,co se takhle spletla.Každá chyba obohatí,zkušenost má cenu,naivní je ten, kdo věří,že se vyhne „zlému“.…Nyní mám velkou moc,tak jako téměř každý.Jsem lidskou bytostí,co není schopna vraždy. Celý článek ›

Pro všechny "opravdové" ženy Chtěl bych být básníkem,ve verších oslavitkrásu Tvé bytosti.Světu ji odhalit.Naprosto okouzlenpřednostmi Tvými,skládal bych navěkybásně a rýmy.Toužím být malířem,zvěčnit Tvůj obraz,jak v záři slunečnínebeský odraz.Pestrými barvamicelou Tě vyjevit,nechť všechny oslníTvé lásky v duši svit.A pak v roli hudebníkatóny zkrotit pro Tebe.Divotvorné melodienechat stoupat do nebe.O tom, jak procházímzákoutí duše Tvé,užaslý,… Celý článek ›

Za všechny ženy Svlékáš mě pohledem...Co vlastně vidíš?Pokud jen tělo mé,strašně se mýlíš.Nejsem jen bezduchémaso, krev, kůže...Ačkoli někomustačit to může.Odvaž se za hmotu.Nahlédni za tu zeď!Poznat mé pravé Jádávám Ti šanci, teď... Celý článek ›

Název je všeříkající.   Cítila jsem ho stále silněji. Jako nějakou součást mé bytosti. Často jsem se šla jen tak projít a povídala si... s jeho duší nebo s tou svou? Nebyla jsem si jistá. Měla jsem prostě pocit, že mi naslouchá. Tolikrát mě zarazila slova, která nešla ze mě, která já bych neřekla...   Bylo těžké něčemu takovému uvěřit. Jednou mě dokonce napadlo: „A jakto, že si vůbec rozumíme? Vždyť každý mluvíme jiným jazykem? Kdo nám to… Celý článek ›

Výlet do Fontainebleau, focení a trapasení, k tomu večerní vystoupení naší kapely... Vyspaly jsme se do růžova. Trochu jsme s mamkou zadoufaly, že budeme mít odpočinkový den, ale Ivča trvala na tom, že musíme někam vyrazit. Los nakonec padl na zámek ve Fontainebleau.  V klidu a pohodě jsme dojely vlakem na dané místo. Teda to jsem si původně myslela - vystoupíme a jsme skoro tam. Jenže to jsem se hooodně sekla.   "Hele, támhle je směrová cedule!" zajásala… Celý článek ›

Náš první den ve Francii - Paříž. Eiffelovka, Notre Dame, výhled na celou Paříž, ale hlavně ta omáčka kolem :D   Do hotelu jsme dorazily po půlnoci. Pokoj byl fajn, tedy až na jeden nedostatek - byl připravený pro dva lidi a my byly tři.  Ivča se vydala sjednat nápravu. Nikdo nebyl pro tento úkol vhodnější - já i mamka máme v menší či větší míře orientační nesmysl (přiznávám, že já větší - s nadsázkou a s trochou závisti říkávám, že ségruška… Celý článek ›

Bylo to tak zvláštní. Když jsem zrovna nemusela přemýšlet o tom, co právě dělám, povídala jsem si. Ani jsem si nebyla jistá, s kým. Jen jsem tušila. Hlava by mi to stejně nevzala, rozum by nepřistoupil na tu šílenou možnost... „Musím si o něm zjistit, co se jen dá,“ ťukala jsem rozhorleně do klávesnice počítače. Zadala jsem do vyhledávače Nickovo jméno a příjmení a hned mi vyskočilo několik stránek o něm. Jednu z nich jsem otevřela a začala… Celý článek ›

poměrně groteskní příběh z dovolené ve Francii - díl první A tak jsme konečně vyrazily směr Praha, konkrétně její letiště. Jako zkušené cestovatelky jsme si daly několikahodinový náskok - čekala nás nevyzpytatelná dálnice v pátek odpoledne. No, ve skutečnosti jsme jen uposlechly rad zcestovalejších kamarádů a kamarádek. Mamka měla letět poprvé v životě, já podruhé - po šestnácti letech. Moc ráda jezdím autem, resp. nechávám se vozit zkušeným… Celý článek ›

Uběhlo pár dní a my se opět vracely s paní Vagnerovou z pravidelného cvičení. Nemohla jsem se dočkat, až jí něco povím. „Gábi, zjišťovala jsem kyvadýlkem, jak se k sobě hodíte a vyšlo mi, že k sobě patříte na devadesát procent. Ono to teda nikdy neukáže sto procent, takže tohle je fakt dost. Máte hodně podobné vibrace,“ sdělila mi jako první. „Vau, to je teda síla! A představte si to, že teď, jak jsme cvičili, jsem Nicka naprosto jasně cítila!… Celý článek ›