Články za měsíc Březen 2017

Gábina intuitivně zjišťuje, kdo je onen člověk, na kterého se začíná "napojovat". Paní Vagnerová jí domněnku potvrzuje a dodává další informace pomocí tarotových karet a automatické kresby čaker. „Tak, konečně jsem ji dopsala,“ povzdechla jsem si radostně. Moje první knížka, příběh, který jsem začala psát už někdy v pubertě, byl dokončený a upravený k mé plné spokojenosti. Dala jsem do něj vše, co jsem chtěla. Teď, po těch patnácti letech, se… Celý článek ›

Stálé přání. Doufám, že nedostane přívlastek "věčné" a jednou se mi splní... Chtěla bych zas jednou po něčím boku, pocítit úlevu, zpomalit v kroku, dát vnitřní síle své dovolenou, dopřát si luxus být "křehkou ženou". Celý článek ›

Dílko dva roky staré, ale každý rok touto dobou platné :) Sníh a led jsou na ústupu, zelená se tráva, jaro je tu v plné síle, zima už to vzdává.Špaček dělá jarní úklid, až se budka třese, do nového hnízda lásky poklady své snese. Ostrůvky sněženek smějí se v zahrádce, jsou jako princezny zakleté v pohádce. Oslavné písně zní ptáčků na jabloni,životní nadšení prostorem zavoní. A sluníčko? To jen spokojeněsleduje všechno to hemžení. Až nastane… Celý článek ›

Gábina vzpomíná na svou velkou, zvláštní zkušenost před lety - zasvěcení do Shambally a pocitové propojení s jedním šamanem. Po pár dnech jsem onomu snu přestala věnovat pozornost. Měl se mi však zase zanedlouho připomenout… Jedno pěkné odpoledne jsem se šla projít se svou kamarádkou Vlaďkou. Najednou jsem bez rozmyšlení pronesla: „Je to zvláštní, ale mám pocit, že se něco chystá, něco se začíná dít... Tak jako tenkrát...“ Vlaďka se na… Celý článek ›

Jen taková (hluboká :D) srandička. Nepůjdu do pekla Nepůjdu do nebe Radši se zamyslím A půjdu do sebe... Celý článek ›

Moje pesimistické období v době dospívání. Život se tak rychle mění, co si člověk draze cení, to, co být s námi navždy mělo, dávno není, vše zmizelo. Lásku nepotkáš již více, zhasla jako dohořelá svíce, dříve než jsi stačil novou zapálit. Nikdo v budoucnu již nepozná ten božský svit! Světe, jak teď budem žít? Jak tak máme svým osudům čelit? Jak, když ztratili jsme svou nejlepší zbraň?Já vás, lidé, nemám právo soudit, však říkám - své city… Celý článek ›

Vlastně taky celkem typická básnička pro období puberty. Psala jsem ji spíš jako text pro písničku. Já tenkrát snila jsem o lásce opravdové, o té, co prý hory přenáší. Však to, co jsem hledala, bylo příliš snové, nový den každý sen navěky odnáší. Tak měla jsem jen to své vlastní nebe a nic jiného neviděla... Náhle jsem zaslechla zavolat Tebe ta slova, jež zachránit mě chtěla. Ale já... ...nechci žádná slova, nechci trpět znova, láska je příliš… Celý článek ›

Tahle básnička hodně vypovídá o mém psychickém rozpoložení v době dospívání. Vlastně docela klasické pro tohle období lidského života... Bezútěšnost objala mou duši, všichni mí rádoby přátelé drží se za uši. Jak mrtvoly bezduché, němí, slepí, hluší. A pak další hořkost do nitra se dere, když ani vlastní krev ohledy nebere. Zklamání střídá další velká zrada, když dobrá kamarádka ukáže mi záda. Byla jsem tu pro ni, ne však ona pro mne.… Celý článek ›

Můj v pořadí třetí román. Tenhle, na rozdíl od těch předešlých, vkládám, i když ještě není dopsaný. Tak nějak doufám, že mě to bude motivovat k tomu, abych ho konečně dokončila. Román je hodně mystický, dalo by se říct plný nadpřirozených schopností a úkazů. Byl horký srpnový podvečer. Po boku paní Vagnerové jsem se vracela domů z pravidelného cvičení pilates. Jako obvykle jsme se zastavily v půli cesty a bavily se o ´oněch věcech´. Jak moc… Celý článek ›

Pár krátkých zveršovaných zamyšlení Každičká zkušenost posune kousek výš.Jenom se vyvaruj otázky:„Nebolíš?“***Nic spolehlivěji nezabíjí, než duše strnulá v letargii. *** Nedojdeš nirvány bez práce. Duši tvé nesluší stagnace. *** Ač nezní pokaždé veselá nota, stále jsem zblázněná do života. Celý článek ›