Články za měsíc Duben 2017

Název je všeříkající.   Cítila jsem ho stále silněji. Jako nějakou součást mé bytosti. Často jsem se šla jen tak projít a povídala si... s jeho duší nebo s tou svou? Nebyla jsem si jistá. Měla jsem prostě pocit, že mi naslouchá. Tolikrát mě zarazila slova, která nešla ze mě, která já bych neřekla...   Bylo těžké něčemu takovému uvěřit. Jednou mě dokonce napadlo: „A jakto, že si vůbec rozumíme? Vždyť každý mluvíme jiným jazykem? Kdo nám to… Celý článek ›

Výlet do Fontainebleau, focení a trapasení, k tomu večerní vystoupení naší kapely... Vyspaly jsme se do růžova. Trochu jsme s mamkou zadoufaly, že budeme mít odpočinkový den, ale Ivča trvala na tom, že musíme někam vyrazit. Los nakonec padl na zámek ve Fontainebleau.  V klidu a pohodě jsme dojely vlakem na dané místo. Teda to jsem si původně myslela - vystoupíme a jsme skoro tam. Jenže to jsem se hooodně sekla.   "Hele, támhle je směrová cedule!" zajásala… Celý článek ›

Náš první den ve Francii - Paříž. Eiffelovka, Notre Dame, výhled na celou Paříž, ale hlavně ta omáčka kolem :D   Do hotelu jsme dorazily po půlnoci. Pokoj byl fajn, tedy až na jeden nedostatek - byl připravený pro dva lidi a my byly tři.  Ivča se vydala sjednat nápravu. Nikdo nebyl pro tento úkol vhodnější - já i mamka máme v menší či větší míře orientační nesmysl (přiznávám, že já větší - s nadsázkou a s trochou závisti říkávám, že ségruška… Celý článek ›

Bylo to tak zvláštní. Když jsem zrovna nemusela přemýšlet o tom, co právě dělám, povídala jsem si. Ani jsem si nebyla jistá, s kým. Jen jsem tušila. Hlava by mi to stejně nevzala, rozum by nepřistoupil na tu šílenou možnost... „Musím si o něm zjistit, co se jen dá,“ ťukala jsem rozhorleně do klávesnice počítače. Zadala jsem do vyhledávače Nickovo jméno a příjmení a hned mi vyskočilo několik stránek o něm. Jednu z nich jsem otevřela a začala… Celý článek ›

poměrně groteskní příběh z dovolené ve Francii - díl první A tak jsme konečně vyrazily směr Praha, konkrétně její letiště. Jako zkušené cestovatelky jsme si daly několikahodinový náskok - čekala nás nevyzpytatelná dálnice v pátek odpoledne. No, ve skutečnosti jsme jen uposlechly rad zcestovalejších kamarádů a kamarádek. Mamka měla letět poprvé v životě, já podruhé - po šestnácti letech. Moc ráda jezdím autem, resp. nechávám se vozit zkušeným… Celý článek ›

Uběhlo pár dní a my se opět vracely s paní Vagnerovou z pravidelného cvičení. Nemohla jsem se dočkat, až jí něco povím. „Gábi, zjišťovala jsem kyvadýlkem, jak se k sobě hodíte a vyšlo mi, že k sobě patříte na devadesát procent. Ono to teda nikdy neukáže sto procent, takže tohle je fakt dost. Máte hodně podobné vibrace,“ sdělila mi jako první. „Vau, to je teda síla! A představte si to, že teď, jak jsme cvičili, jsem Nicka naprosto jasně cítila!… Celý článek ›

Jedno ráno mi zavolal můj táta a oznámil mi, že umřel děda, jeho otec. Bylo mi z toho smutno, ale uvědomovala jsem si, že už to pro něho bylo vysvobození. Měl přes devadesát a i když po fyzické stránce na tom byl pořád ještě docela dobře, psychicky to šlo hodně z kopce. Slyšel hlasy, vedl zvláštní, paranoidní řeči. Neměla jsem ho za blázna, spíš jsem měla pocit, že pomalu odchází na druhou stranu. Za babičkou. Díky této smutné události jsem si… Celý článek ›