duše píšeLenka Žáková

Články za rok 2018

12. Lítat v tom, ale neodlítnout - román Cestou na dno duše

Publikováno 03.04.2018 v 08:42 v kategorii Cestou na dno duše - román, přečteno: 53x

Byl podzim v polovině listopadu. Sluníčko ospale mžouralo a bylo tak hezky... A tak jsem se zase jednou přidala k Vlaďce na její procházce s dětmi. „A co je jinak nového? Jak se to vyvíjí s tím... mužem?“ usmála se na mě zvědavě, sotva jsme vyrazily. „Je to smršť. Pěkně v tom lítám,“ přiznala jsem naprosto otevřeně. „Prosím tě, jak to myslíš?“ zeptala se zapáleně. „Je to takový... až moc intimní...“ „Fakt?“ „Hm, prostě… Celý článek ›


11. Kdo zná mé tajemství... román Cestou na dno duše

Publikováno 24.03.2018 v 07:46 v kategorii Cestou na dno duše - román, přečteno: 56x

O tom, co jsem prožívala s Nickem, věděla určitou dobu pouze paní Vagnerová a Vlaďka. Pořád mi to připadalo jako pořádná šílenost, takže jsem očekávala od okolí, že by to vidělo taky tak. Popravdě řečeno, nebýt určitých tak jasných, očividných důkazů pro můj mozek, nejspíš bych neměla odvahu brát to jako skutečnost. Z mé vlastní rodiny jsem mohla v tomhle směru důvěřovat pouze jedinému člověku – mé patnáctileté neteři Haničce. Ačkoli byla… Celý článek ›


10. V očekávání... apokalypsy? - román Cestou na dno duše

Publikováno 22.03.2018 v 19:53 v kategorii Cestou na dno duše - román, přečteno: 55x

Byla to opravdu hodně zvláštní doba. Nejen proto, že jsem cítila Nickovy pocity. Byl podzim roku 2012 a celý svět už delší dobu spekuloval o tom, co se stane onoho 21.12., tedy v den, kdy končil mayský kalendář. Nastane konec světa? Navštíví nás mimozemšťané a vezmou si některé z nás s sebou na svou planetu? Nebo se nestane vůbec nic? Jedna z představ apokalypsy byla taková, že přijde nějaká velká katastrofa a nastane něco jako nová doba ledová. Lidé… Celý článek ›


9. Vyznání - román Cestou na dno duše

Publikováno 21.03.2018 v 07:10 v kategorii Cestou na dno duše - román, přečteno: 67x

Někdy v druhé půlce října jsem se jednou po půlnoci probudila. Pořád mi v hlavě hrála nějaká hudba, písničky. Připadala jsem si jako na nějaké párty a nemohla usnout. Najednou mi v mysli vytanul děda. Ten děda, co v září zemřel. Pak se mi začaly před očima přehrávat obrazy z mého dětství, zážitky a různé vzpomínky. Jako bychom s dědou procházeli některé naše společné životní okamžiky a především to místo, kde jsme společně tak dlouho žili.… Celý článek ›