Ve spirále osudu - román

Dalších pár dní probíhalo ve stejně pohodové náladě jako dosud. Kluci každý den trávili určitou dobu ve studiu, a pak taky přípravou choreografie na jejich turné s novým albem. Ve volném čase jsme s Keithem několikrát navštívili Briana s Rikou a Colina se Zorou v jejich domech, párkrát zašli na nějakou místní párty, poznávali nejbližší okolí a taky jsme často navštěvovali malou Avu. S holčičkou jsme si na sebe rychle zvykaly a jedna druhou si upřímně… Celý článek ›

Následující den už se kluci museli sejít v nahrávacím studiu. Dolaďovali své nové album. Dorazili jsme s Keithem do studia. Někdo už tam byl. Sasha uneseně poslouchal jednu z jejich nových písniček, kterou jsem ještě neznala. Byla pomalá, něžná, zamilovaná, ale působila na mě hodně smutně. Najednou Sasha zvedl hlavu a zadíval se na mě těma svýma temně modrýma očima. Pořádně ve mně hrklo. Ale to už se pobaveně usmíval. “Ahoj!” vítal nás a… Celý článek ›

A tak jsme druhý den vyrazili na seznamovací návštěvu za malou Avou a jejími rodiči. Otevřela nám sympatická žena asi Keithova věku s roztomilou holčičkou v náručí a o něco starší muž. Keith nás vzájemně představil. Musela jsem uznat, že měl opravdu přesný odhad – padli jsme si hned všichni do oka. A navrhli si tykání.“Ava bude mít v srpnu druhé narozeniny a já bych ráda začala zase tak trochu pracovat. Vlastně mi bylo naznačeno, že je v mém zájmu,… Celý článek ›

“Tak zatím čáu! Napíšem si a co nejdřív se sejdeme. A taky si musíme ukázat, kde kdo bydlí a jak se tam dostaneme. Vzájemná návštěvnost bude hojná, hádám,” loučila se Rika s těmito slovy a já se Zorou jsme jí to jen vehementně odkývaly. “Jdu zase napsat našim a Míši,” oznámila jsem Keithovi rozjařeně a hrnula se ke svému notebooku. “Jasně. Taky kouknu do mailu, jestli jsem někomu příliš nechyběl,” řekl a následoval mě. Napsala jsem rodičům… Celý článek ›

Spát jsme šli, pochopitelně, až nad ránem. Probudila jsem se někdy před polednem. Koukala jsem kolem a jen tak sledovala své vlastní pocity. Bylo to nádherné, probudit se vedle tolik milovaného člověka, v domě, který měl být naším společným domovem, na prahu našeho společného života.Prohlížela jsem si Keitha, jak spokojeně oddechuje vedle mě. Cítila jsem k němu tolik lásky a něžnosti. A zároveň nekonečnou vděčnost za to, že smím tohle všechno… Celý článek ›

“Ach jo, vůbec se mi z té postele nechce vylízat...” ozval se Keith a trochu drsně mě tím probral z euforického usínání v jeho objetí. “A musíme někam?” optala jsem se ještě napůl ukolébaná. “Ano, miláčku...” odpověděl. “Ještě mám pro tebe překvapení.” “Překvapení?” To slovo mě docela probudilo. “Hmmm...” zavrněl chlácholivě. “Tys věděl, že tohle slovo mě nenechá chladnou, viď?” zeptala jsem se podezíravě. “Jooo, prostě… Celý článek ›

Za veselého povídání jsme s Keithem dojeli až k jednomu domu. “Tak, a jsme doma,” prohlásil spokojeně. Vystoupil a otevřel mi dveře od auta. “Prosím, slečno!” Pomalu jsem vystoupila. Trochu jsem měla obavy, aby to se mnou neseklo. Rozhlédla jsem se a ze všeho nejdřív mi učarovala zahrada. Nádherně zelená tráva, keře, stromy a těch barevných květů... Dům se v té pestré záplavě téměř ztrácel. Ale dokresloval ji jakousi svou honosnou tajemností.… Celý článek ›

Mí rodiče nesli můj odchod do Irska statečně. Ani mi to nerozmlouvali. Na jednu stranu bylo úžasné vidět a cítit, jak mi důvěřují, že už ve mně nevidí malou holku a věří, že jsem schopná takovou velkou změnu, takový velký krok zvládnout. Slíbila jsem jim, že se během prázdnin doma ještě ukážu i s Keithem. “Víš, Niky, my ho sice ještě osobně neznáme, ale stačí, že známe tebe. Věříme, že víš, co děláš a umíš si vybrat přátele a… Celý článek ›

Jak jsem řekla Keithovi, tak jsem taky udělala. Ponořila jsem se do učení na státnice z angličtiny a život ubíhal tak nějak klidně, možná až trochu nudně. Ale já věděla, že tyhle stojaté vody zase jednou něco pořádně rozčeří, a proto jsem si tohoto požehnaného oddechu opravdu vážila. Navíc mi bylo jasné, že až dodělám ty zkoušky a namířím si to do Irska, bude to víceméně smršť s občasnými chvilkami na lehké vydechnutí. Všechno to zamotané mezi… Celý článek ›

Třetího ledna jsme se zatraceně těžce loučili... “Kéž by ty následující týdny bez tebe utíkaly tak rychle, jako uběhl tenhle nádherný s tebou...” procedil nešťastně skrze zuby Keith svoje přání. “Uteče to, ani nebudeme vědět jak,” slíbila jsem mu. “Ty se budeš věnovat naplno kapele a já učení a čas nám rychle uplyne.” “Stejně, ať dělám, co dělám, pořád jakobys byla se mnou... Fakt zvláštní pocit. Kdyby mi někdo dřív tvrdil, že… Celý článek ›