Články za rok 2017

Tahle báseň mi "přišla" jednou večer, je to už pár let a já z ní mám stále zvláštní pocit. Pořád si kladu otázku, která mi připadá důležitá: "Komu je ta báseň, to její poselství, určeno? Jaksi se týká každého z nás, ale... Ještě něco víc z ní cítím... pod povrchem. Pro faleš, přetvářku, pýchu a nadutost upadáš do nářků,zažíváš zoufalost. Ztrácíš tak sám sebe, ztrácíš tak vlastní tvář,již nejsi člověkem, teď jsi jen smutný… Celý článek ›

“Vážně je všechno v pořádku, Niky?” ujišťovala se mamka s obavami v hlase, když jsem jí volala, že jsme svatbu o měsíc posunuli. “Nejdřív ten tvůj potrat a teď tohle... Opravdu to zvládáš? Nejradši bych se sebrala a jela za tebou...” “Mám tady Míšu, moc mi to pomáhá. A taky Mariku a Zorku a kluky... Prostě spoustu lidí, kteří mě mají rádi a podrží mě. Nemusíš si dělat starosti, mamčo, za měsíc se uvidíme, jo? Keith odjíždí jen na tři… Celý článek ›

Mlčky jsme došli domů. Sedli jsme si spolu na pohovku a já začala. “Keithe, můžeš mi říct, co se s tebou děje? Mám pořád pocit, že se chystáš k něčemu... Nevím k čemu, ale děsí mě to!” Nejistě mě vzal za ruku, pohladil po tváři a zadíval se mi do očí. Jakoby se rozhodoval, sbíral odvahu, říct mi... “Ano, musím něco udělat... Na nějakou dobu tě opustit, miláčku.” Nechápavě jsem se na něho podívala. Tichým hlasem pokračoval. “Už… Celý článek ›

Vyšli jsme z budovy. Pomalu jsme s Keithem kráčeli po ulici, drželi jsme se kolem pasu a já cítila jakousi příjemnou úlevu. Keith však vypadal hodně zamyšleně. Někam mi unikal... Zastavila jsem a objala ho. “Půjdeme domů, miláčku? Uděláme si krásný večer...” navrhla jsem a svůdně ho políbila na rty. Lehce se usmál. “To zní nádherně, lásko... Ale chtěl bych se nejdřív ještě stavit za Sashou a za Míšou, jestli ti to nevadí. Koupíme cestou… Celý článek ›

Domů jsem se vrátila kolem půl čtvrté, jak jsem Keithovi slíbila. Opět jsem ho zastihla nad notebookem. “Ahoj, to už je tolik?” zvedl překvapeně hlavu. “Ano, miláčku,” odpověděla jsem prostě. Zavřel notebook, rychle se zvedl a objal mě. “Stalo se něco? Jsi v pořádku?” vyptávala jsem se nervózně. Měla jsem pocit, že něco chystá... “Ne, jsem v pořádku. A připravený na ten velký zážitek,” řekl klidně a dál mě objímal. Připadal mi… Celý článek ›

Ani jeden jsme nemohli usnout. Cítila jsem Keithův nepravidelný dech, sem tam hluboké povzdechnutí. Nebylo, co bych mu řekla víc než to, že jsem s ním a hodlám zůstat nadále. Stejně tak jako moje city k němu se nemění. Ale nikdo jsme mu nedokázali pomoct – musel se s tím srovnat sám. Objímala jsem ho a vroucně se modlila, aby to zvládl, našel v sobě dostatek vnitřní síly. Vzpomněla jsem si i na Sashu, jak těžké to pro něho je. Ale nemohla jsem se zbavit… Celý článek ›

Sasha mě doprovodil až k domu. “Drž se,” zašeptal na rozloučenou a políbil mě na tvář. Smutně jsem se na něho usmála a kývla: “Ty taky.” Keith ještě nebyl doma. Dala jsem si sprchu a schoulila se v obýváku v křesle. Nepřemýšlela jsem. Jen jsem poprosila svého andílka strážného a všechny své duchovní pomocníky a ochránce, aby mi pomohli. A hlavně aby to Keith dokázal přijmout, vyrovnat se s tím. V tomto rozpoložení jsem v křesle usnula. … Celý článek ›

Keitha pustili hned druhý den, mě o dva dny později. Přípravy na naši svatbu dostaly smutnou příchuť, ale i tak jsme se na náš velký den moc těšili. Do svatby zbývalo sedmnáct dní, když mi od Sashe přišla na mobil tato zpráva: “Prosím, přijď dnes ve čtyři do parku, potřebuju s tebou nutně mluvit! Je to opravdu hrozně důležité!” A je to tady! Úplně mě píchlo u srdce a sevřelo se mi hrdlo. Ne, nechci vědět, jak tohle dopadne... Keith měl zrovna… Celý článek ›

Asi po hodině jsem se vrátila na svůj pokoj. Cítila jsem se dost vyčerpaná. Chvíli jsem odpočívala se zavřenýma očima. Ano, uvědomovala jsem si, že některé věci táhnu za Keitha víc, než je vhodné. Jak těžké je udržet si ty hranice... Obzvlášť když jde o člověka, kterého tolik milujete. Pomáhat, ale nepřehánět to. Nebrát tomu druhému zkušenost, bez ohledu na to, jestli je příjemná či bolestná... Stojím při tobě, ale nežiju a neřeším za tebe… Celý článek ›

Vzbudila jsem se asi za půl hodiny. A bylo mi jasné, že ten sen, který jsem si ráno nebyla schopná vybavit, se týkal naší nehody. Zdálo se mi to, co se mělo toho dne stát. A já si to odmítla pamatovat. Stejně jsem s tím nemohla nic udělat. Vlastně mohla. Ale nesměla. A to byl až příliš velký závazek. Vědět a nepokusit se změnit něco tak fatálního. Znovu jsem poděkovala své moudré duši, že mi za tímto snem ráno zatáhla onen neprostupný… Celý článek ›