Ve spirále osudu - román

Vyšli jsme z budovy. Pomalu jsme s Keithem kráčeli po ulici, drželi jsme se kolem pasu a já cítila jakousi příjemnou úlevu. Keith však vypadal hodně zamyšleně. Někam mi unikal... Zastavila jsem a objala ho. “Půjdeme domů, miláčku? Uděláme si krásný večer...” navrhla jsem a svůdně ho políbila na rty. Lehce se usmál. “To zní nádherně, lásko... Ale chtěl bych se nejdřív ještě stavit za Sashou a za Míšou, jestli ti to nevadí. Koupíme cestou… Celý článek ›

Domů jsem se vrátila kolem půl čtvrté, jak jsem Keithovi slíbila. Opět jsem ho zastihla nad notebookem. “Ahoj, to už je tolik?” zvedl překvapeně hlavu. “Ano, miláčku,” odpověděla jsem prostě. Zavřel notebook, rychle se zvedl a objal mě. “Stalo se něco? Jsi v pořádku?” vyptávala jsem se nervózně. Měla jsem pocit, že něco chystá... “Ne, jsem v pořádku. A připravený na ten velký zážitek,” řekl klidně a dál mě objímal. Připadal mi… Celý článek ›

Ani jeden jsme nemohli usnout. Cítila jsem Keithův nepravidelný dech, sem tam hluboké povzdechnutí. Nebylo, co bych mu řekla víc než to, že jsem s ním a hodlám zůstat nadále. Stejně tak jako moje city k němu se nemění. Ale nikdo jsme mu nedokázali pomoct – musel se s tím srovnat sám. Objímala jsem ho a vroucně se modlila, aby to zvládl, našel v sobě dostatek vnitřní síly. Vzpomněla jsem si i na Sashu, jak těžké to pro něho je. Ale nemohla jsem se zbavit… Celý článek ›

Sasha mě doprovodil až k domu. “Drž se,” zašeptal na rozloučenou a políbil mě na tvář. Smutně jsem se na něho usmála a kývla: “Ty taky.” Keith ještě nebyl doma. Dala jsem si sprchu a schoulila se v obýváku v křesle. Nepřemýšlela jsem. Jen jsem poprosila svého andílka strážného a všechny své duchovní pomocníky a ochránce, aby mi pomohli. A hlavně aby to Keith dokázal přijmout, vyrovnat se s tím. V tomto rozpoložení jsem v křesle usnula. … Celý článek ›

Keitha pustili hned druhý den, mě o dva dny později. Přípravy na naši svatbu dostaly smutnou příchuť, ale i tak jsme se na náš velký den moc těšili. Do svatby zbývalo sedmnáct dní, když mi od Sashe přišla na mobil tato zpráva: “Prosím, přijď dnes ve čtyři do parku, potřebuju s tebou nutně mluvit! Je to opravdu hrozně důležité!” A je to tady! Úplně mě píchlo u srdce a sevřelo se mi hrdlo. Ne, nechci vědět, jak tohle dopadne... Keith měl zrovna… Celý článek ›

Asi po hodině jsem se vrátila na svůj pokoj. Cítila jsem se dost vyčerpaná. Chvíli jsem odpočívala se zavřenýma očima. Ano, uvědomovala jsem si, že některé věci táhnu za Keitha víc, než je vhodné. Jak těžké je udržet si ty hranice... Obzvlášť když jde o člověka, kterého tolik milujete. Pomáhat, ale nepřehánět to. Nebrát tomu druhému zkušenost, bez ohledu na to, jestli je příjemná či bolestná... Stojím při tobě, ale nežiju a neřeším za tebe… Celý článek ›

Vzbudila jsem se asi za půl hodiny. A bylo mi jasné, že ten sen, který jsem si ráno nebyla schopná vybavit, se týkal naší nehody. Zdálo se mi to, co se mělo toho dne stát. A já si to odmítla pamatovat. Stejně jsem s tím nemohla nic udělat. Vlastně mohla. Ale nesměla. A to byl až příliš velký závazek. Vědět a nepokusit se změnit něco tak fatálního. Znovu jsem poděkovala své moudré duši, že mi za tímto snem ráno zatáhla onen neprostupný… Celý článek ›

“Jak víš, že to byla holčička?” zeptala se mě Míša skrz slzy. Pomalu jsem k ní otočila hlavu. “Viděla jsem ji... Když jsem byla v bezvědomí... Loučila se se mnou. Její poslání v našich životech skončilo.” Mlčeli. Bylo mi jedno, jestli mi věří nebo ne. Ze Sashe jsem začala cítit vzrůstající vztek. “Stalo se to, co muselo. Zvládnu to. Víc mám obavy o Keitha...” pronesla jsem tiše. “Spí. Museli mu dát sedativa...” zašeptala Míša. … Celý článek ›

Kluci se za pár dní vrátili i se Zorou, která se k nim na jejich zpáteční cestě do Irska připojila. Míša se přestěhovala k Sashovi a hned další den se spolu vydali do nahrávacího studia a začali s natáčením jejich společných písní. Jedno ráno jsem se vzbudila se zvláštním pocitem. ´Věděla´ jsem, že se mi zdál nějaký důležitý sen, ale nemohla jsem si ani za nic vzpomenout, o čem. Najednou se mi vybavila žádost mé duše – tento sen si nechci… Celý článek ›

Pár dní předtím, než se vrátil Keith s klukama z Evropského turné, přijela Míša. Právě udělala státnice z angličtiny a začaly jí tak prázdniny dřív. “Já jsem tak strašně ráda, že jsi tady!” rozplývala jsem se radostí, když jsme se s Míšou po jejím příjezdu konečně v klidu posadily na balkónu našeho domu. “Tak to je oboustrané, ségra!” zamrkala na mě vesele. “A hlavně se mi dost ulevilo, když vidím, jak záříš štěstím a sálá z tebe… Celý článek ›