Cestou na dno duše - román

Někdy začátkem prosince jsem jednoho večera sledovala večerní televizní noviny. Většinou na ně nekoukám, protože je tam příliš zpráv o nepříjemných událostech, se kterými prostě nemůžu nic dělat, stejně jako většina z nás. A došla jsem k závěru, že je tedy zbytečné se tím zatěžovat a frustrovat, když každý máme svých problémů dost, které můžeme a máme řešit. Ne že by mi byl celý svět ukradený, to rozhodně ne, ale vyhledávat, jak já… Celý článek ›

„A co vy osobně si myslíte o tom, že má naše planeta postoupit do páté dimenze? Jak to podle vás bude probíhat?“ zeptala jsem se zvědavě paní Vagnerové ještě toho večera. „Hm, stejně jako všechny bytosti prochází vývojem, tak i planety se někam posouvají... V naší sluneční soustavě nejsou jenom planety, které vidíme a známe, jsou tu i takové, které nejsme schopni našima očima zachytit, protože vibrují na jiné úrovni, jsou v jiné dimenzi. Naše… Celý článek ›

Koncem listopadu jsem vyrazila na povinné pracovní školení do nedalekého města. Jela jsem s jednou fajn kolegyní, takže pohodová cesta, nic nenasvědčovalo tomu, co jsem měla v příští hodině zažít. Dorazily jsme na místo konání. Když jsme čekaly ve vstupní hale, začala jsem mít zvláštní pocit, že se má něco stát. Jako když se něco chystá... A byla jsem si jistá, že se to týká Nicka a taky Caroline. Rychle jsem si spočítala, že když je u nás jedna… Celý článek ›

Jeden večer jsme se sešly s paní Vagnerovou u Vlaďky doma. Paní Vagnerová jí namalovala, jak vypadají její čakry a taky dětí a manžela. Pak měla Vlaďka ještě pár otázek na karty. Když jsme všechno pořešily, využila jsem příležitosti a taky se na něco zeptala tarotových karet. „Jaký má ke mně Nick vědomě vztah?“ Vybrala jsem tři karty. Velekněžka, Svět a Slunce. „Hm, jste na sebe silně napojení, doplňuješ ho... Škoda, že jste od sebe tak… Celý článek ›

Byl podzim v polovině listopadu. Sluníčko ospale mžouralo a bylo tak hezky... A tak jsem se zase jednou přidala k Vlaďce na její procházce s dětmi. „A co je jinak nového? Jak se to vyvíjí s tím... mužem?“ usmála se na mě zvědavě, sotva jsme vyrazily. „Je to smršť. Pěkně v tom lítám,“ přiznala jsem naprosto otevřeně. „Prosím tě, jak to myslíš?“ zeptala se zapáleně. „Je to takový... až moc intimní...“ „Fakt?“ „Hm, prostě… Celý článek ›

O tom, co jsem prožívala s Nickem, věděla určitou dobu pouze paní Vagnerová a Vlaďka. Pořád mi to připadalo jako pořádná šílenost, takže jsem očekávala od okolí, že by to vidělo taky tak. Popravdě řečeno, nebýt určitých tak jasných, očividných důkazů pro můj mozek, nejspíš bych neměla odvahu brát to jako skutečnost. Z mé vlastní rodiny jsem mohla v tomhle směru důvěřovat pouze jedinému člověku – mé patnáctileté neteři Haničce. Ačkoli byla… Celý článek ›

Byla to opravdu hodně zvláštní doba. Nejen proto, že jsem cítila Nickovy pocity. Byl podzim roku 2012 a celý svět už delší dobu spekuloval o tom, co se stane onoho 21.12., tedy v den, kdy končil mayský kalendář. Nastane konec světa? Navštíví nás mimozemšťané a vezmou si některé z nás s sebou na svou planetu? Nebo se nestane vůbec nic? Jedna z představ apokalypsy byla taková, že přijde nějaká velká katastrofa a nastane něco jako nová doba ledová. Lidé… Celý článek ›

Někdy v druhé půlce října jsem se jednou po půlnoci probudila. Pořád mi v hlavě hrála nějaká hudba, písničky. Připadala jsem si jako na nějaké párty a nemohla usnout. Najednou mi v mysli vytanul děda. Ten děda, co v září zemřel. Pak se mi začaly před očima přehrávat obrazy z mého dětství, zážitky a různé vzpomínky. Jako bychom s dědou procházeli některé naše společné životní okamžiky a především to místo, kde jsme společně tak dlouho žili.… Celý článek ›

Střípky naší společné dávné minulosti a její následky v současných životech... Byli jsme jeden před druhým tak nazí. A onen pocit, že to stále zvládám, že v tom stále ještě nejsem ztracená, se rychle vytrácel. Zamilovala jsem se. Vlastně jsem do něho byla zamilovaná už tenkrát, když jsem ho poprvé v těch mých čtrnácti letech uviděla. Poznala jsem ho. Muže, se kterým jsem se už několikrát setkala. Ve vztazích, které byly příliš hluboké, než aby… Celý článek ›

Název je všeříkající.   Cítila jsem ho stále silněji. Jako nějakou součást mé bytosti. Často jsem se šla jen tak projít a povídala si... s jeho duší nebo s tou svou? Nebyla jsem si jistá. Měla jsem prostě pocit, že mi naslouchá. Tolikrát mě zarazila slova, která nešla ze mě, která já bych neřekla...   Bylo těžké něčemu takovému uvěřit. Jednou mě dokonce napadlo: „A jakto, že si vůbec rozumíme? Vždyť každý mluvíme jiným jazykem? Kdo nám to… Celý článek ›